V lomu je tedy nutné napřed horninu rozstřílet a teprve takto upravenou ji rýpadlo může nakládat na dopravní prostředky. V tomto případě tedy horninu netěží, nýbrž slouží vlastně jako nakladač. Lomový provoz má svá specifika a klade na tyto stroje velmi náročné požadavky. O jeho úskalích napsal v roce 1963 p. Zdeněk Kluz velmi zajímavou publikaci, nesoucí název „Rýpadla Ry1, Mb2, Ry 100 (provoz údržba a opravy)“. Publikaci vydalo SNTL Praha.

Aby stroje toto zvýšené namáhání lépe vydržely, výrobci je dodávali také ve zvláštním zesíleném provedení. Zde vešla ve známost zejména lopatová rýpadla Menck typové řady MB-ME vyráběná od roku 1922, pod označením jako „Menck-Patent-Steinbruch-Löffelbagger“. Klasická lopatová rýpadla však byla pro práce v lomech mnohdy používána i ve standardním provedení, při čemž jejich jednotlivé prvky velmi trpěly. Přerušovaný řez s rázovým přetížením působil častá praskání lan, zvýšené opotřebení pásových spojek, ozubených kol, ložisek i předčasnou únavu materiálu nosných celků. Z rýpadel standardní konstrukce se u nás v kamenolomech nejlépe osvědčily opět stroje německého původu Menck Mb2 a Mc, vč. jejich různých licenčních variant vyráběných ještě dlouho po válce tuzemským průmyslem. Pro pohon strojů používaných v lomech mimo elektrického pohonu individuálního dosáhly značné obliby pohonné nízkootáčkové robustní dieselmotory s velkým krouticím momentem. Byly to zejména německé originální dvoudobé diesely Deutz T3M (u předválečných strojů) nebo české Škoda SB160, či S 110.

Z rýpadel české konstrukce byly v lomech nasazovány rovněž menší, velmi rozšířené stroje Škoda D-500 o objemu lopaty 0,5 m². Všechna tato rýpadla trpěla obdobnými neduhy a bezporuchový provoz vyžadoval zvýšené náklady na jejich udržování. Např. naše lopatové rýpadlo D-500 ev. č. 1322-55 z kamenolomu v Liticích nad Orlicí, jež nyní slouží jako muzejní exponát, bylo po celou dobu provozního nasazení od roku 1955 do roku 1978, tj. 22 let, velmi dobře udržováno s jedinou generální opravou, provedenou v roce 1967. Během renovace pro muzejní účely se však přišlo na to, že veškerá valivá ložiska SKF dvojice bubnů již přeskakovala se soudečky vytlačenými v oběžných dráhách. Ve vyběhaných pouzdrech kluzných ložisek o síle papíru hřídele s ozubenými koly doslova oscilovaly, takže mnohá ozubená kola měla díky porušení správné záběrové čáry materiál vytlačený na okraje zubů s velkými otřepy. Rám pásového podvozku byl totálně rozlámaný. Praskliny se nalézaly v 90 % veškerých svarů a tam, kde nebyly přímo v nich, se nalézaly v materiálu před nimi. Když jsme viděli ty mohutné I -nosníky z Poldi Kladno takto rozlámané, uvědomili jsme si, že ocel skutečně nevydrží všechno.

Základní nedostatky pevnosti konstrukce lanových rýpadel pochopitelně neodstranilo ani zavedení vzduchových či hydraulických posilovačů řízení. To většinou spíše zkomplikovalo údržbu a strojníci si stěžovali na jeho malou citlivost. S vynaložením nepatrné síly totiž uváděli do pohybu veliké hmoty, aniž na ovládacích pákách pociťovali rýpací odpory. S nepříznivou odezvou se u lomařů také setkalo zvyšování pracovních rychlostí rýpacího ústrojí a zavedení vysokootáčkových vzduchem chlazených motorů Tatra. V lomovém provozu se vyžadovala nižší pracovní rychlost při velkém krouticím momentu. Rýpadla Mb 2 a jejich varianty poskytovaly navíc možnost zvolení vhodné pracovní rychlosti výměnnými ozubenými koly.

Většinu těchto obtíží odstranilo až zavedení plně hydraulických rýpadel, jež vyvíjí na zubech lopaty při větší plynulosti záběru vyšší trhací sílu. Odpadly časté nutné výměny lan a též zlobení s častým seřizováním pásových spojek, servospojek a brzd.

Ovšem ani hydraulická rýpadla nebyla bez nedostatků. Trpěla týmiž materiálovými nectnostmi a hydraulický systém kromě absolutní těsnosti vyžadoval i naprostou čistotu kapaliny. Vlivem nečistoty docházelo k zasekávání rozvaděčů a vlivem nekvality k praskání hydraulických hadic spojenému s únikem kapalin, působících ekologické škody. Konstrukce i kvalita se však časem zlepšily, takže současné stroje již většinu popsaných nedostatků nemají. Problémy působí spíše vysoké ceny ND a servisních prací.

Přesto i nyní se zejména v USA pro velké objemy a výkony v důlní těžbě dává často přednost obřím lanovým lopatovým rýpadlům P a H (Pawlik and Harnischfeger) s individuálním elektrickým pohonem obdobným našim E 303 nebo E7.

Měli-li bychom zvažovat vhodnost jednotlivých druhů strojů, pro velkoobjemovou těžbu snadněji rozpojitelných hmot se jako nejvhodnější jeví lanové rýpadlo s lopatou velkého objemu a individuálními elektrickými pohony.

Pro nakládku nastříleného kameniva v lomu považujeme za nejvhodnější hydraulické rýpadlo s čelní nakládací lopatou a individuálními elektrickými pohony.