Klíčovou roli pro vstup firmy New Holland na pole smykem řízených nakladačů hrál její konstruktér Lawrence M. Halls. Náplní jeho práce bylo navrhování zemědělských strojů a jejich příslušenství. Na počátku šedesátých let řešil problém kinematiky vodorovného posuvu. Poté, co vymyslel řešení, si uvědomil, že by pro tuto zajímavou kinematiku mohl nalézt uplatnění i jinde. Když ji otočil o 90°, napadlo ho použití jako výložníku nakladače a revoluční myšlenka vertikálního zdvihu namísto radiálního byla na světě.

Lawrence Halls vzpomíná: "Když jsem přišel s kinematikou lineárního zdvihu, neměli jsme počítače. Dalo by mnoho práce kreslit průběh pohybu na papír, a proto jsem pracoval s výstřižky lepenky. Na výložník a táhla jsem použil proužky, místo čepů připínáčky a všechno jsem spojoval pomocí gumy." Larryho poznámka ohledně počítačů nebyla nemístná. New Holland spadal od roku 1947 pod koncern Sperry Corporation, jehož hlavní orientací byla výroba zařízení pro letecký průmysl, elektronika a počítače, svůj první digitální počítač vyrobil Sperry už v roce 1953.

Ale zpět od Sperryho k Larrymu. Larry Halls k výložníku dokreslil nakladač a v roce 1962 firma New Holland představila červenožlutý prototyp smykem řízeného nakladače s originálním Hallsovým výložníkem. Samotný nakladač se vyznačoval velkým rozvorem kol a kabinou, která sloužila jako konstrukční prvek pro uchycení táhel výložníku. Vedení firmy bylo zaskočeno negativními reakcemi na prototyp, lidem připomínal buginu ze seriálu Flinstounovi. Proto bylo rozhodnuto, že se zatím nakladač vyrábět nebude. Larry Halls pouze dotvořil výkresy pro žádost o patent, který byl udělen v roce 1965.

Mezitím do hry o zákazníky Bobcatu vstoupili výrobci jako Owatonna (Mustang), Universal Industries (Uni-Loader), Gehl nebo John Deere. Možná i proto nakonec roku 1972 přece jen z bran výrobního závodu vyjíždí první sériový smykem řízený nakladač New Holland s označením L-35. Přesně podle patentových výkresů, New Holland byl i po tolika letech na svou dobu moderní, pokrokový a … jedinečný. O přízeň zákazníků se ucházel pod sloganem „nakladač s nejdelším dosahem“. Patentovaný výložník s vertikálním zdvihem umožňoval největší vodorovný dosah v nejvyšší poloze, což bylo ideální pro nakládání na korby nákladních aut mnoha typů, a to i zezadu. Dalšími výhodami bylo ustálenější těžiště v průběhu zvedání, těžiště bylo nízko položené, což společně s obrovským rozvorem kol 1219 mm zajišťovalo dobrou stabilitu. Kinematika umožňovala částečné vyrovnávání dna lopaty při zvedání i spouštění.

New Holland L-35 měl hmotnost 1973 kg a dle normy SAE disponoval nosností 816 kg. Pro pojezd používal hydrostatický systém. To bylo řešení, které poprvé u smykem řízeného nakladače aplikoval o dva roky dříve Bobcat u svého šestitunového Big Bobu M970. New Holland L-35 byl poháněn benzínovým motorem Wisconsin VG4D o výkonu 27,6 kW, který byl umístěný podélně za zadními koly. Z motoru vedl spojovací hřídel do rozvodovky, ke které byla kolmo z obou stran namontována pojezdová čerpadla a na nich v jedné ose pojezdové hydromotory ukončené hnacími ozubenými koly. Na každé straně se nacházel jediný dlouhý řetěz, který přenášel krouticí moment na obě kola. Pojezd měl standardně dva rychlostní rozsahy, nejvyšší rychlost činila 17,7 km/h.

Zřejmá byla snaha zaujmout obsluhu příjemným ovládáním a snadnou údržbou. Díky své konstrukci musely mít všechny stroje kabinu ve standardní výbavě, což v té době nebylo obvyklé, ale mělo to pozitivní dopad. Například Bobcat začal s ohledem na bezpečnost již o rok později nabízet standardně kabiny u svých nakladačů také.

A byly zde další technické finesy. Strojník mohl zajistit zvednutý výložník přímo z kabiny vysunutím čepů, které bránily výložníku v poklesu. Příčný nosník nakladače umístěný před kabinou obsahoval unikátní indikátor polohy lopaty, díky kterému mohl strojník ustavit dno lopaty nebo paletizační vidle do vodorovné pozice. Elegantně bylo vyřešeno napínání pojezdových řetězů snadno přístupným šroubem umístěným vně převodové skříně.

Velmi zajímavý byl i hydraulický posilovač řízení, u kterého si New Holland zřejmě rychle uvědomil, že to s luxusem trochu přehnal, a na prospektu z roku 1975 už místo dvou hydraulických válců posilovače pod sedadlem vidíme jen mechanická táhla. Ostatně v prvních letech výroby byl nakladač podroben řadě úprav, kromě výše zmíněného odstranění posilovače došlo například k přemístění olejových filtrů pro snadnější přístup, rozšíření přístrojové desky o kontrolky teploty a tlaku hydraulického oleje, umístění tlačítka houkačky na levou ovládací páku nebo obměně pedálů.

V roce 1974 byl představen „vylepšený“ L-35 po názvem L-775. V podstatě se jednalo o rozšíření řady smykem řízených nakladačů, poněvadž původní L-35 zůstal nadále ve výrobě. L-775 oproti L-35 nabídnul dvoučinné hydraulické válce pro zvedání výložníku, silnější benzínový motor Wisconsin V465D a jako variantu i dieselový motor Deutz F3L-912.