V 50. letech získaly kolové nakladače na popularitě a dealeři firmy Caterpillar chtěli žádané zboží nabízet také. Caterpillar jejich hlasy vyslyšel a v roce 1959 uvedl svůj první kolový nakladač No. 944 s pevným rámem.

V té době již ale byly na trhu i nakladače s rámem kloubovým a Caterpillar musel opět reagovat. Stalo se tak roku 1963, kdy byly představeny nakladače 988 a 966 s kloubovým řízením. Z typu 966 byl později odvozen model 950. Jeden z prvních strojů tohoto označení z roku 1966 pracuje v Praze ve sdružení Brchel P+P.

Provozní hmotnost 10 700 kg (s protizávažím, kabinou a rozrývačem 12 750 kg), objem základní lopaty 1,72 m³, překlopné zatížení 7 730 kg (při plném zatočení 6 850 kg). Stroj, který je nyní v majetku sdružení Brchel P+P, údajně nejprve koupil podnik SSŽ, a poté ho prodal Pražským komunikacím, které na devizové stroje „nedosáhly“, ale potřebovaly pro nakládku soli výkonnější nakladač, než byl jejich HON 050.

V roce 1970 přichází do Pražských komunikací klíčová osoba celého příběhu – pan Pavel Brchel. Nejdříve jako učedník, poté jako druhá posádka a nakonec, po dvacetileté službě u Pražských komunikací, i jako hrdý majitel tohoto stroje. Vysloužilý Caterpillar 950 koupil společně se svým bratrem Petrem v roce 1991 z kovošrotu za 25 000,- Kčs a následně provedli generální opravu za desetinásobek pořizovací ceny. Byl to první stroj v jejich společné firmě Brchel P+P a bez větších problémů jim slouží dodnes.

Pohádka pro děti by mohla skončit, ale my pokračujeme dál. Nás zajímá nakladač Caterpillar 950 – co nabízel v tehdejší době a co je schopen nabídnout dnes, po více jak 40 letech od jeho vzniku.

Nakladač nacházíme na ulici Lednická v pražských Kyjích, kde je zaparkován už 25 dní. Na mou otázku, kolik má stroj motohodin, Pavel Brchel s úsměvem reaguje: „To nejde spočítat, strašně moc!“. Následně kontroluje oleje a vodu - servisní přístup byl dobrý už tenkrát. Stoupá do kabiny, zapíná baterky, protáčí motor a žhaví (žhaví se déle, protože komůrky vstřikování se musí nahřát – v zimě i dvě minuty). I přes delší nečinnost čtyřválcový vznětový motor Caterpillar D330 o objemu 7 l a výkonu 97 kW při 2150 ot/min hladce naskakuje.

Hydrodynamický pohon zabezpečuje jednostupňový měnič. Čtyřstupňová převodovka typu Power Shift uděluje nakladači maximální rychlost 33,2 km/h. Řazení stupňů se provádí otáčením páky vlevo pod volantem, jejím pohybem vpřed a vzad se provádí volba směru jízdy. Stroj pana Brchela má však, ještě jako vývojový typ, pod volantem jen řazení směru jízdy, převodové stupně se volí dvěma pákami vlevo vedle sedadla. Jednou se nastavuje rychlostní rozsah želva – zajíc, druhou 1. a 2. převodový stupeň.

Přední náprava je pevná, zadní výkyvná v rozsahu 15° na každou stranu, což každému z kol umožňuje svislý pohyb v rozmezí 510 mm pro dostatečný kontakt s nerovným terénem. Nakladač má pohon všech čtyř kol s planetovými reduktory v kolech. Kloubové řízení obstarávají dva dvojčinné hydraulické válce zapojené v samostatném okruhu.

Provozní brzdy působí na všechna kola (dva oddělené okruhy pro přední a zadní nápravu) a jsou vzduchokapalinové, tj. hydraulické se vzduchovým ovládáním. Na motoru je umístěn vzduchový kompresor, který lze v případě potřeby použít i pro dofoukání pneumatik. Brzda se ovládá buď vlastním pedálem na podlaze vpravo od sloupku řízení, nebo je možno využít kombinovaný pedál spojky a brzdy umístěný vlevo, který si nakladače Caterpillar zachovaly dodnes. Při částečném stlačení funguje jako spojka, při plném došlápnutí jako brzda. Mechanická parkovací brzda má tu příjemnou vlastnost, že se dá seřídit otáčením rukojeti její ovládací páky v kabině.

Nakládací zařízení se ovládá pomocí dvou pák vpravo od sedačky. Jedna je pro výložník, druhá pro lopatu. Třetí slouží pro ovládání přídavného zařízení. Sdružení Brchel P+P vlastní lopatu se stranovým výsypem, jejíž vyklápění se ovládá právě touto pákou. Olej do okruhu nakladače vhání čerpadlo pod tlakem 15,5 MPa v množství 229 l/min. O paralelní kinematice Pavel Brchel říká, že její vylamovací síla je nižší, ale pro přitahování materiálu lopatou nemá chybu.

Unikátní rozrývač používá pan Brchel jen občas. Má na něm osazen pouze jeden nůž, který je pro kolový stroj, jakým je Caterpillar 950, pro běžné užití maximum. Těžko se s ním rozrývá slabší uježděná vrstva do 20 cm, poněvadž nůž má tendenci vyjíždět nebo naopak pronikat hlouběji. Větší vrstva do 40 cm s jedním nožem není problém. Rozrývač nemažou, aby držel ve zdvižené pozici, jinak padá dolů. „Vždy, když ho dávám dolů, vrže tak, že to nemůžu poslouchat“, dodává pan Brchel lišácky.

Kabina, která tenkrát byla za příplatek, má dveře po obou stranách s možností jejich aretace v pootevřené poloze. Původně v ní nebylo vytápění, ale šikovné české ručičky dodaly nezávislé naftové topení z autobusu. Následně bylo vyměněné za benzínové vytápění a posléze za vodní topení z multikáry. Nyní je v nakladači vytápění již „4. generace“ s výdechy na podlaze a za sedadlem. Jedna z mála věcí, kterou pan Brchel nakladači vytýká, je umístění hydraulické nádrže přímo pod podlahou, ve které je i nalévací otvor. Z nádrže sálá teplo, což je nepříjemné hlavně v těchto letních měsících.

Ve strojovém parku sdružení Brchel P+P nalezneme nakladače Caterpillar několika generací, od nejstarší 950 po nejnovější 962H, a tak může pan Brchel srovnávat: „To víte, tenkrát to odhlučnění… dneska je to úplně jiný.“ Podstatné rozdíly ale vidí v ovládání: „Tady když za to člověk vezme, tak si připadá jako kus chlapa. S těmi novými může jezdit kdejaká ženská.“

A jak se více než 40 let starý stroj udržuje v chodu? Veškeré náhradní díly jsou stále dostupné, i drobnosti. Někdy sice nemile překvapí jejich cena, ovšem hledání náhradního řešení se nemusí vyplatit. Své o tom ví i pan Brchel. Jako příklad uvádí čep dvojramenné páky nakladače, který se vymačkal do té míry, že páka způsobovala otěr výložníku. Koupili neoriginální čep vyrobený v Praze. Když do půl roku prasknul pošesté, pan Brchel šel a koupil originální čepy, které byly pětkrát dražší, ale bez problémů slouží dosud. Oleje používá také originální. Při posledním přelakování stroje použili i originální barvu. „Ta úplně jinak drží“, říká pan Brchel.

„Tenkrát to předběhlo dobu,“ uzavírá pan Brchel naše setkání u nakladače svého života.