Od Broyta k Terexům

Společnost Kámenbau sídlí v obci Vidče u Rožnova pod Radhoštěm a zabývá se zemními stavebními pracemi všeho druhu. Přes nejnovější techniku, kterou Kámenbau disponuje, je pro jeho majitele Jaroslava Mandulu číslem jedna starý Broyt s 25 tisíci motohodinami. „Broyt, to je nejlepší stroj. Všechno na něm je originál. Bereme ho vždycky na tu největší prasárnu, je to král bagrů,“ pochvaluje si pan Mandula.

Nicméně jsme tu přece jenom kvůli Terexu TW95. Kolové midirypadlo mají na testování už zhruba měsíc, ale bylo moc sněhu, tak s ním zatím moc nenahrabali. Nemohli tak zatím vysledovat reálnou spotřebu, dokonce ani AdBlue nedolévali.

Vzácná kategorie

Ale to nevadí, poněvadž jsem si s sebou opět vzal Dannyho Kolíska, zkušeného bagristu firmy Vladimír Dostál. Terex TW95 ho zajímá, jelikož ve své domovské firmě pracuje na celé řadě strojů Caterpillar, přičemž ale zrovna tuto kategorii strojů Caterpillar nenabízí. Vlastně ji nabízí jen velmi málo výrobců. Kromě Terexe, který se brzy přejmenuje zpátky na Schaeff, můžeme v současnosti devítitunové kolové midibagry hledat jen u značek Takeuchi, Wacker Neuson nebo Komatsu.

„Desetitunových kolových bagrů se u nás ročně prodá dvacet, z toho zhruba čtvrtina má značku Terex,“ osvětluje specifický segment trhu Jan Kunčický ze společnosti Asbud, výhradního zastoupení Terex pro Českou Republiku. „Ale bavíme se o nových strojích. V ojetinách budeme mít možná až jednu třetinu trhu,“ doplňuje pan Kunčický.

Terex TW95 o provozní hmotnosti 9300 kg je, stejně jako TW85, osazen čtryřválcovým motorem Deutz TCD 3.6 L4. Nyní však už s přídavkem AdBlue a oxidačním katalyzátorem. Ačkoliv je výkon motoru 74,7 kW shodný s TW85, Jaroslav Mandula i jeho strojník Petr Zdráhala se shodují na tom, že TW95 je rychlejší a silnější. Znamená to, že Terex zapracoval na hydraulice a jejím řízení.

„Je to vlastně pětaosmdesátka s o 20 cm delším ramenem a jinými střevy,“ říká pan Mandula. „Ano, je to na platformě osmdesát pětky,“ souhlasně přikyvuje pan Kunčický, a dodává: „Ale je stabilnější; tuna navíc je znát.“

Ojedinělý výběr z ramen

Terex TW95 se, stejně jako jeho předchůdce, nabízí se třemi typy různých podkopových ramen. TPA (Two-piece articulated) s klasickým dvoudílným výložníkem, Circular s kinematikou, která umožňuje sbalení ramene co nejtěsněji ke kabině pro práci ve stísněných prostorech, a Offset pro mimoosé rýpání mimo půdorys stroje. Natáčecí kozlík mají všechny tři varianty.

„Všichni chtějí TPA,“ shrnuje nejčastější volbu zákazníků pan Kunčický. Tudíž také my máme dvoudílný výložník TPA, a na něm delší násadu 2,2 m. Lžíce má šířku 80 cm a je výrobkem české firmy Triga, která je dvorním dodavatelem Terexu do provovýroby. Proto je na výrobním štítku lžíce též logo Terexu s jeho objednacím kódem T9080. „Metrovka by byla lepší,“ shodují se Petr Zdráhala a Danny Kolísko na schopnostech Terexe.

Na rameni máme čtyři přídavné okruhy, přičemž ale jeden z nich si olej bere z válce zavírání lžíce prostřednictvím ručního přepínacího ventilu. Takže jsou okruhy vlastně „jen“ tři. Nicméně k tomu všemu je tam ještě nízkoprůtočný  okruh na hydraulický rychloupínač (přestože je náš stroj vybaven rychloupínačem mechanickým Schaeff S 10), a přímá zpětná větev do nádrže, která se využívá při práci s kladivem.

Spořádaná kabina

Automatický návrat motoru do volnoběžných otáček je za příplatek a nově si můžete připlatit i za automatické zhasínání motoru po určité době nečinnosti, kterou si lze zvolit. Tedy tradiční Německo – solidní základ, ale cokoli navíc si zaplatíte. Proto testovaný kousek nic z toho nemá a motor tak padá automaticky do volnoběhu, jen když se zvedne levá konzola s joystickem pro opuštění kabiny.

A prostor pro výstup z kabiny je, řečeno slovy Dannyho, parádní. „Konzola jde hodně odklopit,“ kvituje s povděkem Danny. Dokonce objevuje ovládací pultík nezávislého topení Eberspächer ukrytý v levé opěrce, o kterém jeho strojník Petr Zdráhala zatím neměl ani tušení.

Dannymu se také líbí skvěle vymyšlená a provedená sestava dvou čelních skel. Spodní okno lze totiž naklopit dovnitř jako ventilačku. To když ho nechcete vyndat úplně, což ale také lze. Držák na něj jsme však v kabině nenašli. Horní sklo je také lahůdka, vyjede nahoru pod strop skoro samo. O to větší sílu pak ale musíte vyvinout pro jeho návrat zpět do zavřené polohy. Střešní okno je vestavěné napevno bez možnosti vyklopení.

Hrátky s displejem

„Má velice přehledný displej,“ hodnotí centrální zobrazovací zařízení Danny. „Jenom bych ho trochu natočil ke strojníkovi, kvůli slunci,“ uvažuje logicky. Petr mu ale s úsměvem na rtech oponuje: „Otočíš kabinu, ne?“

„Je dobré, že displej není dotykový,“ říká s uspokojením Petr. Barevný nedotykový displej, jak už to u nových typů bývá, ale zatím nedisponuje češtinou. Její začlenění je však zřejmě jen otázkou krátkého času a dodatečného dohrání do stávajícího stroje.

Pod hezky vyvedeným sdruženým přístrojem s přehledem údajů na úvodní obrazovce displeje se nachází osm hardwarových tlačítek, které nás zavedou na některou z osmi obrazovek. Tyto obrazovky necháme, aby nám posloužily jako průvodce celou recenzí stroje – podíváme se, jakou mají funkci, a hned k tomu připojíme pár praktických postřehů z reálného nasazení.

Jízda ve čtyřech režimech

První tlačítko nás pošle do nastavení módu řízení – přední kola / všechna kola / krabí chod. Před přepnutím musí být všechna kola srovnaná do přímého směru, což systém indikuje pomocí zčernání dvou ikon obou náprav. Když je řízená jen přední náprava, nejde zapnout želva ani II. stupeň.

Ano, jsou zde jak režimy zajíc a želva, tak i první a druhý stupeň. Je to tím, že máme volitelnou rychlou variantu s nejvyšší rychlostí 36 km/h a čtyřmi módy, které jsou tvořeny právě kombinací těchto režimů. Získáváme tím rychlostní rozsahy 0 – 6 a 0 – 20 km/h pro zpřevodování „do síly“ při práci na stavbě a 0 – 12 a 0 – 36 km/h pro přejezdy po silnici. Podle toho, jaký způsob řízení kol máte zvolený, mění se i způsob a rychlost jízdy.

Pojezd pod palcem (ruky i nohy)

Pojezd je nožní nebo ruční. Pomocí tlačítka se symbolem nohy na pedálu si požadovanou možnost musíme předem zvolit. Ruční pojezd pak ovládáme pomocí malé páčky vpravo od pravého joysticku. Je však funkční pouze při řízení jen předními koly. Což je ale pochopitelné, jelikož když se naklopí dopředu nebo vzad, její poloha se v této krajní pozici zaaretuje, takže je ideální pro delší přejezdy po silnici. Přesně k tomuto účelu ji využívá i Petr Zdráhala.

Nožní pojezd se ovládá pedálem úplně vlevo. Na podlaze jsou ale pedály čtyři. Ano, čtyři. O levém už víme, dále je pedál pro ovládání výložníku, a když současně držíme horní tlačítko na pravém joysticku, ovládá ofset. „Já to používám furt,“ prozrazuje svou metodu práce Petr. Ostatně, když si pro odstínění displeje od slunečního svitu pomáhá otočením celé nástavby, tak mu vlastně nic jiného nezbývá.

Dále máme sloupek volantu, pak brzdu se zámkem náprav a úplně vpravo se usídlil pedál plynu. Ten má svůj ruční protipól ve formě kolečka vpravo vedle sedadla. Sloupek volantu je sklopný i výškově nastavitelný otočením kruhového středu volantu.

Nejvyšší pojezdová rychlost 34 km/h umožňuje bagru dostatečně svižné přejezdy. Při jízdě vzad zase dobře poslouží zpětná kamera, která je u TW95 součástí standardní výbavy. Její obraz je samozřejmě poskytován standardním displejem, přičemž se automaticky zobrazí při couvání přes celý displej nebo si ho můžete vyvolat sami přepnutím na šestou obrazovku. Ale to předbíháme, protože před námi je teprve obrazovka druhá.

Na první obrazovce si ještě můžete přepnout stroj do ekonomického režimu Eco, ale strojník Petr Zdráhala ho nepoužívá.

Podvozek na balónech

Na druhé obrazovce si nastavujeme způsob ovládání radlice a patek dvěma malými páčkami za levým joystickem. Na třetí obrazovce určujeme proudění a tlak oleje v přídavných okruzích. „Je to dobré na seřízení rychlosti svahovky,“ říká Petr Zdráhala. Kromě ní z hydraulicky poháněných přídavných zařízení používají ještě kladivo.

Mrkněme se nyní na konfiguraci podvozku. „Chtěl jsem patky a štít, ale přivezli mi stroj jen s patkami,“ říká Petr. Zatím tedy alespoň nahradili patky malou zadní radlicí a až dorazí větší radlice, dají si ji dopředu a dozadu vrátí zpět patky. Na tom je vidět snadná přizpůsobivost podvozku, který lze měnit v návaznosti na požadavky různých staveb.

Zajímavé jsou rovněž balónové pneumatiky Alliance Flotation 331 o rozměru 500/45-20. „Jsou to držáky. Stroj se na nich sice víc houpe, ale kluky to aspoň nutí se patkovat,“ pochvaluje si Jaroslav Mandula. „Není čas se patkovat, to zdržuje,“ oponuje pak u bagru Petr Zdráhala. „Jenže když ho vidíš, už se musíš patkovat,“ podvoluje se nakonec charizmatickému majiteli, pro kterého je bezpečnost spolupracovníků na prvním místě.

Ventilátor chladiče i topení

Na čtvrté obrazovce se nastavuje činnost ventilátoru chladičů. Ventilátor zde lze přepnout na zpětný chod, aby se z chladičů vyfoukaly nečistoty, a současně i nastavit automatické přepínání do opačného směru po určité době, kterou lze libovolně zvolit.

Pátá obrazovka slouží pro ovládání topení a klimatizace. Naštěstí lze zvyšování či snižování teploty ovládat příslušnými tlačítky v samostatném bloku pod displejem, stejně jako zapínání a vypínání klimy. Pro každý z těchto úkonů naleznete samostatné tlačítko, po jehož stisku displej automaticky přeblikne na obrazovku topení a klimatizace, kde si můžete rovnou zkontrolovat aktuální hodnoty nastavení.

Šestá obrazovka je kamera, to jsme už probrali, takže už nám zbývá jen obrazovka sedmá a osmá. Sedmá obrazovka obsahuje převážně servisní nastavení a poslední jsou nastavení uživatelská. Můžete si zde například nastavit hodiny, vynulovat denní počítadlo motohodin, nastavení jasu displeje a tak podobně.

Mašina pro ostřílené strojníky

Vypadá to, že Terex TW95 je promyšlený stroj, na který když si zvyknete, poskytne vám nejen sílu a rychlost, ale i velkou dávku kontroly. „Rychlost je dobrá, srovnatelná s 308D,“ porovnává Danny se svým pásovým Caterpillarem. „Na pojezd si nemůžu zvyknout, Cat má všechno napravo.“

A to je ono. Terex to má rozhozené jinak, jelikož má zdvojený jak plyn, tak i pojezd. U obou si můžete vybrat, zda je budete chtít ovládat nohou nebo rukou. To dává strojníkovi spoustu možností, jak se strojem pojíždět efektivně a citlivě kolům dávkovat potřebný tah a rychlost.

Danny si všímá také nadstandardních možností podkopového ramene. „Dosah je parádní, na stabilitu bych si zvykl i s tou radlicí,“ naráží Danny na u nás méně žádanou konfiguraci podvozku.

A jak se Terex TW95 zamlouvá Petrovi? „Vlastně se mi líbí všechno,“ svěřuje se. „Akorát se mi nelíbí, že to nemá rádio.“ Zdánlivá maličkost, která však může strojníkovi zkazit dojem z celého stroje. Nicméně pokud by pan Mandula stroj koupil, jistě by strojníkům rádio dopřál. A možná to tak i dopadne: „Děláme hodně komunikace a na těžkou práci do lesa je tato mašina ideální,“ pronáší uznale majitel firmy Kámenbau.