Super Boom – kam s ním?

Poznávacím znakem smykem řízených nakladačů New Holland byl od samých počátků v roce 1962 tzv. Super Boom - výložník s vertikálním zdvihem. Ačkoli byla kinematika výložníku od té doby několikrát modifikována, stále si ponechávala táhla uchycena k horní části kabiny. Když jste se chtěli dostat k hydraulice, musela se kabina sklopit společně s výložníkem, což se nedalo v jednom člověku zvládnout. Naopak stranový přístup k motoru a částečné mechanické vyrovnávání lopaty při zvedání patřily mezi ojedinělé vlastnosti.

To je nyní pryč - táhla výložníku jsou upevněna k rámu. Konstruktérům se tím uvolnily ruce a stvořili protipól původní „špeluňky“ - širokou, bohatě prosklenou kabinu s výhledem do všech stran.

Design řady 200 je však nadále unikátní. New Holland nezkopíroval řešení některého ze současných výrobců strojů s vertikálním zdvihem, nýbrž přepracoval svou původní konstrukci. Zdvihové válce jsou stále přichyceny k podvozkovému rámu v jeho přední části a výložník ve spuštěné poloze stále dlí „proklatě“ nízko, aby umožnil nerušený výhled okolo stroje. Kabina svařená z úzkých profilů, doplněná tenkými mřížkami, se společně s automobilově tvarovanou zadní kapotáží a značným rozvorem kol u jiných strojů také nevidí.

New Holland L220 o nosnosti 905 kg a provozní hmotnosti 2900 kg je poháněn japonským přeplňovaným čtyřválcem ISM N844 LT o objemu 2,2 l s výkonem 42 kW. Olej pracovní hydraulikou prohání zubové čerpadlo rychlostí 72 l/min, v provedení Hi-Flow s přídavným čerpadlem se dostáváme na hodnotu 108 l/min.

Když vezmeme největšího rivala, řadí se New Holland L220 svou nosností kousek pod Bobcat S205. Přesto ho maximální výškou čepu lopaty 3073 mm překonává. Na druhou stranu je ve srovnání s S205 o necelých 10 cm delší, což mu může někdy zkomplikovat manévrovatelnost. O co je delší, o to má i větší rozvor kol, což je další charakteristický prvek, který si New Holland zachoval z předchozích generací.

Zrcátka a čelní silniční světlomety se zvedají společně s výložníkem. Silniční světla jsou vystavena poměrně velkému nebezpečí poškození, přičemž jejich demontáž není otázkou minuty. O mnoho lépe jsou řešena zadní světla s nenápadnou, ale účinnou boční ochranou.

Zadní pracovní světlomety jsou umístěny v horním plastovém dílu kapoty. Vypadají pěkně, ale zblízka mi až příliš připomínají halogenové žárovky u nás doma na stropě - no, uvidíme, jak dlouho vydrží na stavebním stroji.

Máme na stroji všechno?

Pozoruji, v jaké konfiguraci se nachází testovaný nakladač. Chybí příplatkové automatické vyrovnávání dna lopaty, což je škoda. Těch pár korun navíc se vyplatí. Také chyběl systém Glide Ride – odpružení výložníku při přejezdech. Je možné ho objednat, ale u New Hollandu jeho nepřítomnost zas až tak tragická není díky velkému rozvoru kol, který sám o sobě omezuje kývání stroje při překonávání nerovností. Mezi výložníkem a lopatou se nacházel klasický americký mechanický rychloupínač. Kdybychom vytáhli z peněženky o nějakou tu bankovku více, mohli bychom mít hydraulický.

Testovaný stroj byl vybaven nejen standardní, ale i High Flow přídavnou hydraulikou, takže na čelní straně levého ramene výložníku hnízdilo pět hydraulických rychlospojek (vč. přepadu do nádrže) doplněných elektrickou zásuvkou. Rychlospojky jsou umístěny nad výložníkem, jejich ochranu zajišťuje masivní plechový kryt.

Jediná věc, kterou si u New Hollandu L220 nemůžete objednat ani za příplatek, je mikropojezd neboli šnek. Tento systém udržování nízké pojezdové rychlosti při vysokých otáčkách motoru a plném vychýlení pojezdového joysticku je vhodný pro práci například se silniční frézou. To neznamená, že s New Hollandem byste s ní dělat nemohli; bude jen potřeba citlivěji pracovat s joystickem, stejně jako u řady jiných strojů.

Pojďme na vyhlídku

Celoskleněné vypouklé dveře se otevírají do pravého úhlu a pokrývají opravdu velkou část čelní strany kabiny. Až neuvěřitelný smysl pro detail představuje malé okénko vpravo u podlahy, díky kterému je možno v pohodlí kontrolovat zaháknutí lopaty do rychloupínače. Když už jsou konstruktéři takoví hračičkové, mohli si pohrát ještě se stěračem - dveřím by slušel stěrač na paralelogramu, obyčejný nechává větší část plochy nesetřenou.

Pohled směrem vzhůru na zvednutou lopatu zprostředkovává rozměrné střešní sklo, subtilní příčka mezi ním a dveřmi umocňuje ničím nepřerušený výhled. Vnitřní zpětná zrcátka jsou dokonce dvě, na každé straně jedno.

Postranní mřížovina nemá formu plechu s vypálenými otvory, je zhotovená ze svařených drátů. Příchytky mřížoviny jsou k rámu kabiny přinýtované, aby někoho nenapadlo mříž odšroubovat. Systém posunu a aretace postranních skel je propracovaný. Otočíte okenní páčku směrem dolů, posunete oknem, páčku pustíte, ta se vrátí do původní polohy a sklo je zjištěno. Jistou nedůvěru ve mě vzbuzují červené kolíčky, které po návratu páčky vyjíždějí nahoru. Jsou vyrobeny z poddajného materiálu, a pokud se netrefíte přesně do protilehlého otvoru, ohnou se. Možná to tak má být a kolíčky jsou na to dimenzovány, těžko říct. V každém případě k jejich poškození během krátkého testu nedošlo.

Zadní okno zasahující až do střechy bylo vybaveno stěračem s ostřikovačem. Okno slouží i pro nouzové opuštění stroje, kdy obsluha chytí za visačku a jejím tažením strhne těsnicí pásek kolem celého zadního skla, které lze poté vyjmout.

Náš kousek byl vybaven obyčejnou vinylovou sedačkou, což v kombinaci s uzavřenou a polstrovanou kabinou nedávalo velkého smyslu. Za příplatek je možno objednat stroj s vyhřívanou a vzduchem odpruženou sedačkou s látkovým potahem. Překvapil mě tříbodový bezpečnostní pás. Člověk se nemusí zdržovat se sklápěním a vyklápěním hrazdy, která zde jednoduše není.

Výdechy větrání jsou po různě směrovaných trojicích umístěny po obou stranách kabiny dole. Oproti předchozímu modelu, který měl výdechy nesmyslně nahoře, kde byly dobré snad jen na odmlžení čelního skla, je to značný pokrok. Vzduch z nových výdechů proudí značnou silou a není ho problém současně nasměrovat na nohy, ruce i skla. Klimatizace zůstává v nabídce za příplatek.

Vlevo u nohou se nachází „kastlík“ praktických rozměrů a populární držák na pití. Z dalších záležitostí, zpříjemňujících pobyt v kabině, nesmí chybět autorádio. Zde přítomné rádio jsem viděl už v Bobcatu. U něj se jmenuje Bobcat, New Holland značku výrobce neskrývá – čteme na něm Jensen, typ JHD910. Reproduktory jsou skryty vzadu pod čalouněním stropu.

Teorie a praxe ovládání

Tzv. elektronický sdružený přístroj EIC sestává z prostého digitálního ukazatele, který v pravidelných intervalech přepíná mezi čtyřmi číselnými údaji - počtem motohodin, otáčkami motoru, teplotou chladicí kapaliny a teplotou hydraulického oleje. Pod tímto displejem se nacházejí tři grafické ukazatele - opět teploty hydraulického oleje a chladicí kapaliny a k tomu stav paliva v nádrži.

Pokud se vám podaří dostat do módu nastavení, můžete si pár funkcí přizpůsobit k obrazu svému. Kdo nechce, aby mu na displeji neustále přeblikávaly čtyři hodnoty, může si vybrat jen jednu a tu nechat zobrazovat neustále. Také zde může spustit tzv. Job Timer, který počítá čas nezávisle na motohodinách stroje. Pokud někomu nevyhovují °C, může si je změnit na Fahrenheity. A nakonec je zde možnost nastavení pětimístného číselného kódu, který od jeho vložení bude nutno vždy zadat před nastartováním stroje. Jedná se o elektronický imobilizér, který máte v ceně.

Náš stroj byl vybaven pokročilým sdruženým přístrojem AIC. Jeho hlavní odlišností od EIC je startování pomocí tlačítka namísto klíčku. Tedy přesněji, sednete si na sedadlo, připoutáte se, zmáčknete tlačítko zapnutí stroje a tlačítkem vedle nastartujete. Pro odblokování hydrauliky potom ještě musíte chvilku přidržet třetí tlačítko. Všechna tři tlačítka jsou soustředěna u sebe a díky jejich jasnému označení se mi stroj podařilo zprovoznit i bez předchozí instruktáže.

Pro ovládání otáček motoru je k dispozici ruční i nožní plyn. Konzoly joysticků jsou společně s opěrkami předloktí umístěny na kovových konzolách. Polohu obou dvou prvků lze nastavit nezávisle na sobě prostřednictvím šroubů. Joysticky jsou elektronické (lze stále objednat i provedení s „rajčáky“) a dá se u nich přepínat mezi ovládáním ISO (pojezd na levé ruce) a H (pojezd na obou rukách).

Elektronické joysticky znamenají trošku „odlištěnou“ práci s výložníkem, nicméně důležité je, že zvládají dva pohyby současně. Stabilita při zvedání a pojíždění v terénu je uklidňující, příjemnou vlastností je velký výsypný úhel lopaty 52° (v maximální výšce). V kabině je relativní klid i při vyšších otáčkách, při práci se neozývají žádné pazvuky a nedoléhají vibrace.

Jízda nakladačem je nevídaně svižná, dokonce jsem se při jízdě „na želvu“ musel ujistit, zda nemám zapnutého „zajíce“. Neměl jsem, při přepnutí na druhý rychlostní rozsah se nakladač „nakopnul“ o poznání více. Samozřejmě je třeba nejdříve přivyknout nastavení joysticku, ale jakmile ho dostanete do ruky, je jízda se strojem zábavná. Podvozek nakladače stále něco dělá, nečekáte, až se joystick „rozmyslí“. Zajíc se dá používat i při běžné práci, nakladačem lze na hlíně bez problému točit na místě. Na asfaltu už to drhne, pro tuto akci je lepší mít přepnuto na želvu.

Servisní přístup: Všechno ven!

Servisní přístup charakterizuje vyvedení všech stěžejních kontrolních a servisních bodů pod odklopné a demontovatelné kryty. V zadní části stroje najdeme tři víka - horní plastové, zadní mříž chladičů z masivního plechu a demontovatelné víko za levým zadním kolem.

Pod horním víkem se ukrývají nalévací otvory hydraulického a motorového oleje, nafty a chladicí kapaliny, měrka motorového oleje a hydraulický a vzduchový filtr. Palivový filtr je dislokován na zadní víko chladičů, které jsou osazeny napevno a barikádují celou zadní plochu. Kdepak máme akumulátor nebo filtr motorového oleje? Oba dva důležité prvky jsou společně s účelným výpustným ventilem motorového oleje ukryty za levým zadním kolem pod přišroubovaným krytem.

Pod sklopnou kabinou se tradičně nachází hydraulika. Sklápění kabiny je usnadněno plynovými vzpěrami. Zajištění výložníku ve zvednuté poloze se provádí otočením páčky v kabině, při kterém z obou stran vyjedou válečky, jež výložník podpírají. Zůstal tak zachován původní patent, kdy za tímto účelem není potřeba venku osazovat červenou vzpěru na pístní tyč jako u jiných strojů.

Model  L220 přivedl smykem řízené nakladače New Holland do 21. století. Nesplynuly s davem, dál rozvíjejí svůj vlastní koncept, pouze na první místo posadily strojníka. A to je inovace k nezaplacení.