Testovalo se ve firmě Aloise Vokurky v obci Svrkyně nedaleko Prahy. Pan Vokurka rypadlo Zaxis (zkratka ZX) 210-5 LC pořídil jako náhradu za ZX200, které vlastnil 8 let a natočil na něm 12 000 motohodin. Mimo to vlastní další stroje nejen značek Hitachi, což ho činí jedním z nejpovolanějších, aby nový výtvor tohoto japonského velkoproducenta náležitě zhodnotil a zkritizoval.

Rameno uprostřed

První věc, na kterou mě Alois Vokurka s neskrývaným zájmem upozorňuje, je výložník umístěný uprostřed mezi pásy, nebo alespoň téměř uprostřed. Je zajímavé, že tak významná změna není propagována v prospektech ani tiskových zprávách Hitachi. Její přínos vystihuje Alois Vokurka jednoduše: „Při kopání rýhy jste třeba i padal do výkopu. Rameno uprostřed je lepší.“

Rameno umístěné uprostřed je v kategorii rypadel nad 20 tun běžné u těch se zkrácenou zádí, díky větší šířce nástavby. Ne tak u standardního stroje s dlouhou zádí. „Nevím, jak to dokázali,“ kroutí Alois Vokurka hlavou nad posunutím výložníku směrem ke středu, zatímco kabina zůstala stejně široká jako u předchůdce, který měl rameno vpravo.

A když jsme u dlouhé zádě, ta se oproti předchůdci ještě prodloužila. Konkrétně o 140 mm, takže poloměr otáčení zádě je nyní méně příznivých 2890 mm.

Recyklační konfigurace

Jak z označení vyplývá, rypadlo Aloise Vokurky má prodloužený podvozek LC. Provozní hmotnost tohoto provedení se v závislosti na jeho vybavení pohybuje od 20,8 do 21,5 t. Na přání majitele jsou na násadě osazeny kohouty pro přepínání mezi rychloupínačem a přídavným okruhem na svahovací lžíci. Okruh na kladivo je samostatný.

Rychloupínač a lopaty zbyly po starém větším rypadle Hitachi ZX250. Proto lžíce objemu 1,4 m³ se šířkou 140 cm vypadá omšele a použitě, zvláště ve srovnání se zcela novým strojem. Před léty ji vyrobila firma Kovo Čebiš. „Na recyklace dáváme větší lopaty, protože naberou tři čtyři kusy betonu, které lžíci tak nezatíží. Bagr bude mít ve lžíci maximálně 1,5 t, bude dělat s nůžkami, kleštěmi, sortýrovacím drapákem a kladivem,“ popisuje plánované využití stroje jeho vlastník.

Třetí čerpadlo: Další litry do ocelových žil

Pásová rypadla Hitachi jsou po hydraulické stránce měřítkem pro ostatní výrobce. Hitachi však nespí na vavřínech a ke stávajícím dvěma čerpadlům s nezměněnou litráží po 212 l/min připojilo ještě čerpadlo třetí. To má, stejně jako první dvě, stavitelnou axiální pístovou konstrukci a průtok 189 l/min.

Aloise Vokurku ale třetí čerpadlo nijak nepřekvapuje: „Měl jsem devět a půl roku Broyta a ten měl tři čerpadla. Když se hráblo a šlo to do síly, ventily si samy zapnuly třetí čerpadlo. A teď s tím přicházejí znovu, ale elektricky.“

Hitachi svému systému říká TRIAS, což je spojení slov TRI (jako trojí zlepšení v účinnosti, spolehlivosti a využití) a ASsist (pomoc uživateli). Čerpadlo 1 zásobuje pravý hydromotor pojezdu, vyklápění lžíce, výložník a násadu, zatímco čerpadlo 2 vhání olej do levého pojezdového hydromotoru a prvního přídavného okruhu. Zároveň společně s prvním čerpadlem zásobuje výložník a násadu. Na třetí čerpadlo zbývá otoč a druhý přídavný okruh.

Proč třetí čerpadlo? Důvodem nebylo další zvýšení výkonu, nýbrž snížení spotřeby paliva. Tři čerpadla společně s propracovaným řízením totiž umožňují snížení tlakových ztrát v hydraulickém okruhu. Zároveň bylo docíleno ještě přesnějšího a plynulejšího ovládání všech funkcí.

Z 30 na 33,6 l/min se také zvýšil průtok v pilotním okruhu zásobovaném zubovým čerpadlem. Lehce posílil i Power boost, u kterého se zvednul tlak z 36,3 na 38 MPa. Rozvaděč má nově dva volné porty pro další využití.

Pohonná jednotka se neobejde bez DPF

Čtyřválcový motor Isuzu AM-4HK1X disponuje stejným objemem 5,19 l a výkonem 122 kW jako předchozí AI-4HK1X. Jen se velmi lehce snížil krouticí moment o 3 Nm na 652 Nm. Turbodmychadlo má variabilní geometrii lopatek a pochopitelně přibyl i filtr pevných částic neboli DPF, jehož životnost výrobce deklaruje na 4500 Mh.

Alois Vokurka však s láskou vzpomíná na šestiválcové motory o dvě generace starších strojů: „Ty šestiválce byly daleko úspornější než čtyřválce trojkové generace.“ Bude proto zajímavé, jak na tom bude nový ZX210-5, u něhož se výrobce snažil snížit spotřebu o 20 %. „Bagr má najeto pouhých 8 Mh, takže reálnou spotřebu zatím neznáme,“ říká k tomu pan Vokurka.

Bezprostřední dojmy: Prostor, rychlost, citlivost

Kabina zůstala stejně široká i vysoká. Což je dobře – tolik prostoru se vždycky hodí. I sebevětší strojník bude mít dostatek pohodlí pro všechny své končetiny.

Do standardní výbavy se propracovalo vzduchem odpružené sedadlo s vyhříváním.  Konzoli joysticku lze posunout samostatně i společně se sedadlem. Spodní díl čelního okna lze vyjmout a uložit do držáku za sedadlem. Horní díl čelního skla šel nahoru hodně ztuha. Zřejmě se to ještě vychodí, teď je to ale pěkná posilovna. Výklopné střešní okno mě potěšilo už jen svou přítomností a následně i snadnou ovladatelností.

„Nešel mi stěrač, protože jsem neměl doklapnuté okno. Má to senzory,“ poukazuje Alois Vokurka na „blbuvzdornost“ rýpadla. Zásuvku na 12 V získáte jen za příplatek, standardem je pouze 24 V zapalovač cigaret.

Reakce rypadla na pohyby joysticků jsou… úchvatné. Proč? Můžete s nimi pracovat velice pomalu, citlivě. A když je vychýlíte víc, všechny části pracovního zařízení naberou rychlost, kterou si v ničem nezadají s mrštnými midibagry. Mé zjištění korunuje Alois Vokurka bodrou hláškou: „Kdyby mi někdo nahrál míčem, tak mu ho tím bagrem odpálím zpátky.“

Rychlost otoče se zpomalila o 11 % na stále přijatelných 11,8 ot/min.

Kabina je příkladně odhlučněná, při práci je v ní klid. Po ruce máte k dispozici tlačítko Powerboost, přestože při záběru do tvrdého materiálu si stroj automaticky přidá na otáčkách. Standardní výbavou je samočinný návrat motoru do volnoběžných otáček. Všiml jsem si, že otáčky skutečně po krátké době nečinnosti automaticky samy klesnou, ale nikoliv na volnoběh. Je možné, že je to záběhový režim. Pokud ne, „mluví“ do toho asi filtr pevných částic.

Novinkou je u Hitachi Auto shut-down neboli samočinné vypnutí motoru. Po startu rypadla je nutné tento režim aktivovat, a jakmile je motor zahřátý na provozní teplotu a zjistí, že stroj nepracuje, vypne se. „Kdybych měl ještě jedny klíčky, tak to zamknu a odcházím. Po třech minutách bagr začne pípat, jako kdyby měla bouchnout bomba. Tím upozorní, že za půl minuty se vypne, ubere si ještě plyn, a pak se skutečně vypne,“ sdílí se mnou svůj praktický plán pro využití této funkce pan Vokurka. Škoda jen, že si bagr toto nastavení po opětovném nastartování nepamatuje. Opět je nutno zalistovat v menu pro aktivaci této funkce.

Čímž se dostáváme k palubnímu monitoru.

Ovládání monitoru – co funguje v limuzíně, je dobré i do bagru

Palubní monitor zobrazuje podobné údaje jako ten předchozí, pouze je nyní na výběr z 32 jazyků. Na displeji teď ale vidíte i nastavení klimatizace a rádia, stejně jako obraz ze zpětné kamery. Nastavování a zobrazování hodnot považuji za jedno z nejlepších řešení.

Nemusíte šudlat prstem po monitoru ani se natahovat k titěrným tlačítkům pod ním, vše máte pěkně po ruce v podobě robustních hardwarových tlačítek a otočných ovladačů vedle pravého joysticku. Nabídky procházíte a potvrzujete největším z otočných ovladačů, zatímco rádio a klimatizace mají své vlastní speciální ovladače. Užitečná jsou i tlačítka pro návrat na předchozí obrazovku a pro okamžité zobrazení úvodní obrazovky s kruhovými přístroji.

Jen je zajímavé, že jsme na úvodní obrazovce nenašli otáčky motoru. „To já taky nevím, taky jsem to hledal,“ potvrzuje pan Vokurka. Jakoby rypadlo strojníkovi říkalo, že se má starat o jiné věci, než jsou otáčky. Ty že za něho obslouží samo. Mám pocit, že nebude trvat dlouho, a strojník otáčky nebude už moci ani sám regulovat.

Přestože displej umí 32 jazyků, čeština a slovenština mezi nimi nejsou. „Je tam všechno, polština, chorvatština, ale čeština tam není. Dal jsem tam chorvatštinu,“ objasňuje mi pan Vokurka komunikaci stroje s prázdninovým nádechem. Snad nebude trvat dlouho, a naše rodná řeč se do Hitachi propracuje také.

Kolem dokola

Na závěr s Aloisem Vokurkou rypadlo obcházíme, abychom se podívali, jak je řešeno rozmístění komponent a související servisní přístup.

Pod levou kapotou vidíme výparník klimatizace společně s chladiči motorového a hydraulického oleje, vše pod ochrannou síťkou pro lapení velkých nečistot. Ta nyní ochrání i klimatizaci, což předtím nebylo. Možná i proto nemá stroj zpětný chod ventilátoru.

Pod chladiči jsou dobře přístupné akumulátory. Vedle chladičů se nachází expanzní nádobka chladicí kapaliny a nádržka na kapalinu do ostřikovačů. Všímáme si též tankovacího čerpadla s hadicí Bridgestone Pascalart, filtrem a tlakoměrem, díky kterému poznáme, že je filtr zanešený. Pokud se filtr zanese při tankování, máme jasno, že tankujeme „pěkný sajrajt“.

A jdeme na pravou stranu, kde oko zaujme především hydraulická nádrž tvaru válce umístěného nastojato. Potěšily nás dobře přístupné filtry olejového motoru a hydrauliky, stejně jako pohled na všechna tři čerpadla seřazená vedle sebe.

„U ventilátoru měla být magnetická spojka, aby šetřila koně. Takováto vrtule... kdybys tam měl motor z pionýra, tak ji ten motor tak tak utáhne. Ventilátor by se měl zapínat, pouze když je motor teplý. Tady se to točí pořád jak Humberto,“ neodpustí si Alois Vokurka vtipnou glosu na adresu pevného připojení ventilátoru.

Závěr

Rypadlo ZX210-5 je jednou z vlajkových lodí firmy Hitachi. A z jeho obhlídky vyplývá, že zároveň i pásových rypadel vůbec. Pomineme-li veškeré technické finesy, je to stroj, který se ke strojníkovi chová neskutečně přívětivě a bez řečí provede přesně to, co se od něj vyžaduje. Rychle, bez váhání, při veškerém pohodlí. Pokud vám nepřekáží poněkud delší záď, nemáte příliš na výběr.