Kde se vzaly nové rysy?

Už to nebyl takový ten bílý stroj s jednoduchými rysy. Bylo to celé nějak pokřivené, a že před vámi stojí Bobcat, jste poznali s přimhouřením oka jen podle barev. Stroj jsem nakonec viděl i osobně v Dobříši na Demo Days. A tak vám mohu říci, proč k takovému zemětřesení došlo, a pokusím se odkrýt tajemství tolik odlišné konstrukce stroje. Takže, před čtením doporučuji pořádně projet fotky!

„Stávající řada nakladačů M2 byla vylepšena a zůstane ve výrobě, zákazníci jsou s ní spokojení. Líbí se jim její jednoduché řešení a jsou na ni zvyklí. Nová řada R je taková vlajková loď, se kterou budou jezdit hlavně majitelé menších stavebních firem, nikoho kromě sebe nebudou pouštět do kabiny a budou si hýčkat pohodlí a lepší výbavu,“ říká Jiří Karmazín, produktový manažer smykem řízených nakladačů Bobcat.

V Dobříši byly připravené dva prototypy z této řady - jeden pásový, značený jako T580, a druhý kolový, s označením S580. Na starém kontinentu byly tyto stroje oficiálně představeny až nyní prostřednictvím online předváděcí akce Bobcat „Next is Now“ a místo výše zmiňovaných prototypů je nyní v evropském regionu v prodeji řada nakladačů R s novým označením modelů - S66 a S76 v kolové verzi, a také pásové modely T66 a T76.

Nezůstal kámen na kameni

Začněme od zdvihacího ramene - to má novou vertikální kinematiku, jejíž řešení se nejvíce podobá nakladačům od Kuboty, či u nás známějšího Caterpillaru. Zadní část kinematiky tvoří oproti dřívějším masivním svařencům štíhlá litá táhla s žebry, která při pohledu zezadu efektně podbíhají pod obrys výložníku. Tato táhla jsou spojena masivní trubkou, která zabraňuje příčnému kroucení celé soustavy.

Největším esem oproti konkurenci je přední část ramene, kterou už netvoří složitý svařenec, nýbrž úhledný a zakulacený odlitek o stejném průřezu, jako hlavní část ramene, na kterou navazuje. Nejen, že si tímto řešením výrazně ulehčili výrobu, ale přispěli i k větší tuhosti a hlavně lepšímu výhledu.

Táhlo podél kabiny je tady minulostí - bylo výrazně zkráceno a přesunuto až za obrys kabiny, takže už nebude bránit ve výhledu. Navíc už jej netvoří výpalek, ale pevnější odlitek. Už na první pohled si lze všimnout, že ramena zdvihacího zařízení svírají se zemí výrazně menší úhel než dříve, díky čemuž se dostala zejména v zadní části níž, a trošku se tak zlepšil výhled v těsné blízkosti stroje.

Další zásadní změnou je tok vzduchu v chlazení motoru. Dlouhou dobu unikátní řešení v podobě sání vzduchu shora a jeho následném vyfukování z boků za kabinou, se v případě řady R vrátilo do normálu, při kterém se teplý vzduch nasává zezadu a vyfukuje vzhůru. S tím souvisí typicky červená zadní kapota, která je nyní perforovaná a „moderně zdeformovaná“, á la záď auta. K hezkému vzhledu zadní části také přispívají nová koncová LED světla.

V útrobách stroje se ukrývá nový motor Bobcat, podstatnou změnou je jeho podélné uložení. Originálnímu řešení podvozku s centrálně vedenými řetězy pro tuto řadu odzvonilo, tady řetězy vedou klasicky po stranách kolem rámu. Všechno to souvisí se servisním přístupem - zvenku pod dveřmi stačí povolit dva šrouby a naráz s podporou plynových vzpěr zdvihnete celou kabinu (nově ji tvoří jeden kus). Pod ní je tak dobrý přístup hydromotorům, čerpadlům, rozvaděčům a nově i k akumulátoru. Prý je pod ramenem tolik místa, že jej ani nemusíte zdvihat, abyste se dostali pod kabinu z boků stroje.

Málem bych zapomněl, že právě podle kabiny poznáte, že jde o pravověrný Bobcat. Typická lichoběžníková silueta, do rohů padnoucí LED světla a značně jiný, ale stále podobný tvar. Tak se pozná správný designér! Další LED světla se nacházejí nad okny z boku. Tleskám za téměř úplné odstranění mříží podél bočních oken. Můžou za to polykarbonátová skla s ochranou proti poškrábání. Mříže se nacházejí jen v zadní otevíratelné polovině - pochopitelně bez nich by okna nemohla být otevírací.

Vnitřek v duchu luxusu

Kabina na mě působí mnohem vzdušnějším dojmem. Myslím, že zejména právě kvůli „odmřížování“ se cítíte jako ve větším prostoru. Výrazný fyzický rozdíl, co se týče prostoru v oblasti nohou oproti stávající řadě nakladačů, nepociťuji.

Na mnoha místech je vnitřek zkrášlen oranžovými ploškami a čarami, všechno je pečlivě oplastováno. Díky tomu se zde cítím mnohem lépe, než v poněkud plechově působící kabině řady M2. Luxusně ovšem moc nepůsobí nekrytý mechanismus zámku dveří, zvlášť v kontrastu s dotaženým zbytkem interiéru.

Joysticky systému „Selectable Control“ zůstaly beze změny - co dobře funguje, netřeba měnit. Ovšem kolébkové přepínače tu už nehledejte, moderní doba přeje podsvíceným gumovým klávesnicím s příjemně tuhým chodem a dobrou odezvou. Důležitá tlačítka - tedy start, stop, zámek hydrauliky, ruční brzda a způsob ovládání - najdete vpravo. Vlevo jsou ta méně důležitá, jako třeba tlačítka hydraulického upínače, stěračů, či reverzace chodu ventilátoru.

Kastlík s 12V zásuvkou nahradil přístrojovou desku v levém rohu, všechno potřebné včetně obrazu zpětné kamery se dočtete na velkém dotykovém displeji. Zmizelo také legendární „heavy duty“ rádio - stalo se softwarovou součástí palubního menu.

A kdo další z výrobců představí svou řadu R?

Touto řadou Bobcat vytáhl hodně vysoko pomyslnou laťku na trhu smykem řízených i pásových nakladačů. Na konstrukci stroje se těžko hledají chyby nebo viditelné šetření, nová kinematika dává smysl a stroj je jako celek dokonale uhlazený.

Například pár posledních generací nakladačů od Caterpillaru (počínaje řadou D) na mě působí rozpočtovou konstrukcí už z pouhé fotky, zatímco před pár lety byste na jejich konceptu šetření hledali marně. Že by si snad Caterpillar postupně vyklízel pole, aby mohl v budoucnu konkurovat nové řadě R od Bobcatu? To sice nevíme, zato ale víme, že až reálné a dlouhodobé používání odhalí slabší místa. Pravdou ale je, že na dobrém prvním dojmu záleží.