Papírovými parametry jsou si Liebherr L 576 XPower a Caterpillar 972M XE velmi podobní. Ovšem hydromechanický převod u Liebherru funguje jinak než u Caterpillaru, navíc u Liebherru bude standardem a Liebherr má také novější motor, který nepotřebuje filtr pevných částic a vystačí si pouze se vstřikováním AdBlue.

S principem plynulé převodovky CVT, jež pro rozjezd používá hydrostatický pohon, který při zvyšující se rychlosti postupně nahrazuje mechanickým, jste se mohli seznámit v samostatném článku Z traktorů do nakladačů: Jak funguje plynulá převodovka CVT / Vario? Ovšem není CVT jako CVT. Ani Caterpillar, ani Liebherr nepoužívají přesnou kopii převodovky, kterou před léty proslavila firma Fendt. Reinkarnace v podání firmy Liebherr se jí však blíží o poznání více. Fendt má čerpadlo a hydromotor odděleně a pro jízdu vzad používá pouze hydrostat, jelikož traktory toho při práci příliš nenacouvají. Liebherr má pro jízdu vpřed i vzad stejný systém. „Dopředu i dozadu jezdíme stejnou rychlostí, se stejným výkonem a stejnou efektivitou,“ říká Gunther Hilzensauer, oblastní vedoucí odbytu firmy Liebherr-Werk Bischofshofen.

Liebherr si v obou směrech šupajdí rychlostí 40 km/h. Caterpillar 972M XE jezdí dopředu stejně rychle, ale dozadu jen 28 km/h. Samozřejmě nikdo asi tak svižné couvání nevyužije, ale je to zajímavý údaj při srovnávání koncepcí obou výrobců. Zásadním konstrukčním rozdílem mezi nimi je, že deska stavitelného pístového čerpadla Caterpillaru se po změně převodových poměrů rychle vrátí do původní polohy, ze které se opět postupně naklápí. V systému Liebherr se deska v čerpadle po změně převodového poměru začne plynule naklápět na druhou stranu bez nutnosti zběsilého návratu do startovací polohy. Takové chování se pozitivně odráží na jízdě nakladače i životnosti čerpadla.

Mezi čerpadlem a hydromotorem navíc nejsou žádné hydraulické hadice, oba prvky mají formu jednoho odlitého bloku, který má velkou šanci odolat všem hydraulickým tlakům bez prosaků a úkapů.

Použití převodovky CVT však rozhodně není vším, čím dokáže L 576 XPower oslnit. Zcela nový šestiválcový motor Liebherr D936 A7 vlastní konstrukce o objemu 10,52 l si firma Liebherr vyrábí ve své fabrice ve švýcarském Bulle. Motor Liebherr D936 A7 s čistým výkonem 215 kW dokáže vyloudit točivý moment až 1 965 Nm při otáčkách motoru 1000 min^-1. A to pouze s jedním turbem, a co je nejzajímavější, splňuje finální emisní normu Stage IV / Tier 4f pouze za použití vstřikování močoviny. Na to je Gunther Hilzensauer patřičně hrdý: „Pouze selektivní katalytická redukce SCR. Žádný filtr pevných částic DPF, žádná recirkulace výfukových plynů EGR, žádný diesel oxidační katalyzátor DOC, žádné vstřikování nafty do výfuku, žádné chlazení zplodin. Motor je jednodušší, efektivnější a má příznivější spotřebu paliva.“

V čem spočívá to kouzlo? Pevné částice jsou zničeny vysokou teplotou přímo v motoru. Díky vysokým teplotám ale znatelně narůstají hodnoty oxidů dusíku, které ovšem následně spolehlivě zlikviduje AdBlue čili DET neboli močovina. Jen je jí do výfukového traktu nutno vstříknout o něco více. Zástupci firmy však mluví o 1% více než u konkurence, ale protože spotřebuje méně paliva, tak se to srovná.

Ale i tak se Liebherr honosí nezvykle objemnou nádrží na močovinu 67,5 l. Nicméně to prý nesouvisí s její spotřebou, Liebherr tím chce zákazníkům umožnit méně časté doplňování AdBlue. „Třikrát natankovat palivo, jednou AdBlue,“ shrnuje filozofii velké nádrže pan Hilzensauer.

V prvním patře kolem dokola

Jedna z věcí, která mě doslova nadchla, je řešení přístupu k místům pravidelné kontroly a údržby. Širokými platformami kolem celého stroje s mohutným zábradlím to pouze začíná. Po odklopení zadní kapoty se na její zadní vnitřní straně objeví propojovací pochůzný můstek, na kterém můžete stát a pohodlně měnit vzhůru otočené patrony olejových filtrů, dolévat olej do motoru nebo jen přejít na druhou stranu stroje. A to samé platí i pro obejití kolem čelního skla kabiny.

Pobyt na servisních ochozech stroje je příjemný - při představení stroje v lomu společnosti Kámen Zbraslav nás bylo na servisních lávkách skoro deset, každý zaujal svou oblíbenou polohu a nikomu se dolů nechtělo.

Ovšem ne ke všemu musíme na ochozy. Než se totiž vydáme vzhůru po schodech ke kabině, můžeme ještě pod dvířky zkontrolovat množství tuku v centrálním mazání, přes okénko olejoznaku množství oleje v převodovce, stejně jako množství oleje v hydraulickém systému. Ten se kontroluje při výstupu do kabiny vpravo před chladiči. Hladinu motorového oleje je možno zkontrolovat přímo z displeje stroje.

Schůdky po pravé straně jsou svislé, ale ladným pohybem ruky je lze naklopit a usnadnit si tak výstup vzhůru. Senzor pak hlídá, že jsme je opět vrátili do svislé polohy. Nakladač je v tomto uživatelsky více než přívětivý. Být strojníkem tohoto nakladače, na údržbu bych se těšil možná i raději než na nakládání.

S displejem nahoru a dolů

A že i to dokáže potěšit! Kabina je u všech XPowerů (tj. od L 550 výš) zcela nová. Dveře jsou posunuté vzad a otevírají se směrem dopředu, kde disponují promyšlenou aretací. Čelní sklo je třídílné a po obou stranách jsou k dispozici otevírací posuvná okénka. Jak jsme u Liebherru zvyklí, nemůžeme čekat kokpit à la osobní automobil - vše je zaměřeno především na funkčnost. Kabina se vyrábí dle návrhu firmy Liebherr u italského kabinového specialisty Italcab. Použité materiály nejsou nijak luxusní, celé to působí takovým strohým dojmem, ale o to více vynikne krásný výhled z kabiny.

Ovládacím centrem je dotykový displej. U předchozí generace jsem se pozastavoval nad tím, že je umístěn nahoře. A ejhle, Liebherr u XPowerů jeho polohu vyřešil šalamounsky. Udělal displej posuvný nahoru a dolů téměř po celé výšce čelního skla! Strojník si tak může displej sám ustavit do polohy, kterou považuje za vhodnou. Navíc si jej může naklopit a natočit přímo na sebe nebo pro zabránění odlesků od slunce. Posuv displeje sice není žádné hi-tech, krabička s displejem jezdí po hliníkové ližině a táhne za sebou husí krk se svazkem kabelů, ale i tak je to nápad, za který Liebherru jednoznačně tleskám.

Displej zvládá vše jak dosud, jen se na něm dá nyní nastavit také rychlost zavírání a otevírání lžíce (ve výchozím nastavení je rychlost nejvyšší) a také přesná poloha lopaty při automatickém návratu k nabírání (Return to Dig). Jinak platí, že na displeji se nastavují funkční hodnoty, ale aktivace té které funkce se provádí membránovými mačkátky vpravo od displeje. Pokud je funkce aktivní, rozsvítí se kontrolky přímo u něj.

Při zařazení zpětného chodu pojezdu se na displeji automaticky zobrazí přes celou jeho plochu obraz ze standardně montované zpětné kamery. Při jízdě vpřed se obraz z kamery zmenší, aby nezacláněl grafickému zobrazení provozních veličin.

Konzervativnějším strojníkům se nemusí progresivní cesta jednoho displeje all-in-one bez klasických analogových ukazatelů zamlouvat, ale obávám se, že je to jen otázka času, kdy takto skončí všechny stavební stroje.

Do práce s třísměrně nastavitelným volantem

Volant je standardně nastavitelný v úctyhodných třech směrech, což znamená, že si můžete nastavit sklon celého jeho sloupku, sklon pouze jeho horní části, a k tomu i jeho výšku povysunutím nebo zasunutím sloupku řízení.

Do kabiny si můžete navolit sedadlo dle libosti. Recenzovaný stroj byl osazen nejkomfortnějším vzduchem odpruženým sedadlem Isri s dvouúrovňovým nastavením tuhosti bederní opory a několikaúrovňovým nastavením teploty. Sedadlo bylo označeno jako „Testing prototype“, ale to jen kvůli značkovému potahu Liebherr, jelikož sedadlo jako takové je na trhu už delší dobu.

Praktická práce a jízda s nakladačem se vyznačuje plynulostí a příjemnou vláčností. Jak pracovní hydraulický systém, tak i pojezd jsou v tomto ve vzácném souznění. Plynulá převodovka CVT v podání firmy Liebherr dostává bezezbytku svému názvu. A stále platí, že levá noha v místě brzdového pedálu může zůstat v klidu, jelikož plynový pedál vpravo zvládá po svém odlehčení i brzdění, a to plynulé a přívětivé jak pro strojníka, tak i pro jeho stroj.

Lopata objemu 4,7 m³ se zubovým systémem Liebherr Unizet 2000 je prý navržena pro rychlejší a optimálnější plnění. „Teď je možné použít o 0,2 až 0,5 m³ větší lopatu, protože těžiště stroje bylo posunuto dozadu,“ upřesňuje Jakub Buršík, produktový manažer Liebherr-Stavební stroje CZ, který se specializuje na kolové nakladače.

Pod námi se odvalují kola GKN na japonských radiálních pneumatikách Bridgestone V-Steeel N-Traction 26.5R25. Spolehlivé vedení kol zajišťují nápravy ZF, které jsou nyní robustnější. „Nápravy mají velikost jako dříve u L 586,“ přibližuje názorně Jakub Buršík.

V Kámeni Zbraslav neváhali a Liebherr L 576 XPower podrobili srovnání s Caterpillarem 972M XE, který tam také mají. Nakládali materiál na nákladní automobil, prováděli dlouhý nakládací cyklus s přejezdem 200 m, krátký nakládací cyklus 120 m, kde úkol strojníka bylo nakrmit násypku drtiče. Při všem šlo o naložení co největšího počtu lopat ve stanoveném čase. Dále to byl výjezd do kopce s materiálem v lopatě na čas, a potom jeden den nasadili stroj na běžnou expedici do provozu.

Cena v obvyklých mezích

Vezmete-li si technickou náročnost mechanicko-hydrostatické převodovky CVT a navíc se ještě podíváte na množství položek standardní výbavy, je až k neuvěření, že se nová generace nakladačů Liebherr pohybuje ve stejné cenové relaci jako ta předchozí. Podařilo se to pouze díky dlouhým a nakonec úspěšným jednáním s dodavateli komponent, kteří pochopili vizi firmy Liebherr.

A co na to Volvo? Kde se vlastně v tuto chvíli nachází významný výrobce nakladačů, který prezentoval schéma CVT před třemi lety na Volvo Innovation Forum? Jak mi řekl jeho zástupce na letošní výstavě Bauma, není v tuto chvíli CVT na pořadu dne, jelikož taková převodovka je prý náročná a drahá na opravy. Že by se tedy dva prali a třetí se smál?

Jaké nakladače patří do nové generace XPower s převodovku CVT Vario: