JCB Hydradig 110W: Recenze
JCB se opět pokouší o revoluci - posadilo bagr na podvozek z teleskopického manipulátoru. Prošli jsme si oficiálně prezentované výhody Hydradigu, některé z nich postavili na hlavu a poznali další, skrytější věci, kterými dokáže překvapit. A čím je to všechno vykoupeno.
Výrobce | JCB Heavy Products Ltd. | ||||
Model | JCB HD110WTT4 | Stroj | Rypadlo kolové | ||
Výr. č. | JCBW11CECH2474987 | Výroba | Velká Británie | ||
Hmotnost | 11 545 kg | Rok výr. | 2017 | Mth | 78 |
Motor | JCB 444 TA4i-81 E4 | Výroba | Velká Británie | ||
Objem | 4,4 l | Výkon | 81 kW | RPM | 2200 |
PZ | Mech. RU JCB 123-07756, lžíce JCB Heavy Duty 980/90012 (š. 900 mm, obj. 0,286 m³, 5 zubů JCB – 3 x 333/D8455, pravý 333/D8456, levý 333/D8457) | ||||
Pneu | Solideal 900-20, 14 pláten (8 ks) s mezikružím | Místo zkoušení | Praha |
První český JCB Hydradig 110W je už prodaný a další dva jezdí po firmách, které si ho chtějí vyzkoušet. Od dovozce, firmy Terramet, ho mají vždy na dva dny zdarma. Tak se dostal i do pražské firmy Pragis do rukou strojníka Jaromíra Smejkala, který jako svůj denní chléb sedlá o dost větší Caterpillar M322D.
Městský bagr, městský test
Protože se s Jaromírem známe, pozval mě, abych Hydradig shlédnul při práci a mohl si ho vyzkoušet. Dostavil jsem se právě ve chvíli, kdy v pražských Bohnicích připravoval Hydradigem kufr pod novou vozovku a zásyp potrubí nakládal na tatru postavenou vedle v druhém pruhu.
Nebyl by to Jaromír, kdyby možnosti vyzkoušení takového stroje, jako je Hydradig, nevyužil naplno. Za chvíli proto přejíždí za tři rohy, aby otestoval schopnosti Hydradigu při manipulaci s pažicími boxy. Vystartoval tak rychle, až mi spadla čelist. Když jsem ji sebral z chodníku, nemohl jsem ze sebe setřást jisté okouzlení.
„Čtyřicet je dobrejch,“ říká mi pak Jaromír, kolik kilometrů zdolá během jedné hodiny, a dodává: „Akorát nemá vyrovnávání, tak musím dávat bacha.“ Tlumení kmitů výložníku při přejezdu je za příplatek.
Malý bagr, velká stabilita
Na trávníku vedle ulice jsou uloženy pažicí boxy Emunds + Staudinger ve dvou velikostech. Menší dvoumetrové váží 1100 kg, za to ty větší s délkou 3,7 metrů o výšce 2,6 metrů jsou už téměř dvakrát těžší – mají 2010 kg. S lehčími si Hydradig poradí s přehledem, zatímco ty větší dokáže zvednout pouze o dva metry. Vytáhnout je nebo osadit do výkopu by nezvládnul. I tak je to na bagřík této velikosti slušný výkon.
Na výložníku se skví dvě blikačky, které mi připomínají osvětlení jízdního kola. Jak mě Jarda informuje, levá je zátěžový regulátor, který problikne při přetížení, a pravá slouží pro hydraulický rychloupínač. Když svítí, hledá se správná poloha pro zajištění. Jarda má ale rychloupínač mechanický, a tak se ho tato blikačka netýká.
Když si Jaromír pohrál s boxy, rozhodl se zajet do nedalekého skladu materiálu, kde pokračoval ve zkoušce stability. Na jeřábovací oko zavěsil balík šesti kameninových trub a plně natáhnul rameno vpřed. V tu chvíli do areálu přijíždí Tomáš Korecký, jehož děda, trojský baron, dříve vlastnil pozemek, kde nyní cvičíme s Hydradigem.
„Poměrně slušný na jedenáctitunovej bagr,“ prohazuje Tomáš uznale směrem ke stroji, který se mu líbil už loni na Baumě. „Na plný vyložení balík trubek třístovek a pětistovek... to není blbě!“
Rychlý návyk na líbivé ovladače
Ale těsně předtím, než vystoupá do kabiny, si zespodu všímá volantu. „Má to malinkej volantíček,“ volá na Jaromíra. A když za něj sedne, má jasno: „Vždyť on by se sem ani větší nevešel!“
Volant, který mě svým malým sportovním průměrem a silným věncem učaroval, se nelíbí ani jednomu ze strojníků. Pro Jaromíra je věnec moc silný a Tomáš zase přes něj nevidí na práci. Nejhorší mu připadá sloupek volantu, který se nahoře rozšiřuje, aby vytvořil pultík pro umístění kruhového přepínače režimů řízení. Designově to ale ladí perfektně.
Vůbec celý design ovladačů i střízlivé grafiky velkého barevného monitoru ovládaného tlačtky po boku mi připadá vydařený. Uznává to i Jaromír Smejkal: „Jako je to dobrý. Celkem rychle jsem se s tím naučil dělat.“
V ovládání má hlavní roli kruhový ovladač vpravo vedle joysticku. Nastavují se jím otáčky motoru, ale po stisku tlačítka se třemi pruhy se tím samým ovladačem listuje displejem. Mezi tímto ovladačem a displejem se nacházejí páčky ovládání patek. „Patky jdou jak po másle,“ libuje si Jaromír. Skutečně, jedná se o krásně citlivé proporcionální ovládání.
Magická tlačítka
Jak už to v dnešní době bývá, joysticky jsou poseté tlačítky, přepínači a kolébkami navrchu i zespodu. Zmínil bych například ovládání otočného kozlíku kolébkou na spodu levého joysticku, tlačítko snížení otáček na volnoběh na pravém joysticku a hned vedle něj tlačítko radlice – když jej držím, pak při pohybu joystickem vpřed a vzad se radlice pohybuje dolů a nahoru. A k tomu zde máme ještě kouzelné tlačítko na pravém bočním panelu vedle sedadla. Po jeho jediném stisku vyjedou patky i radlice okamžitě vzhůru do přepravní polohy.
To se Jaromírovi líbí. A ještě jedno tlačítko ho zaujalo – to s přeškrtnutými notami. Je napojené na autorádio, které je hůře dostupné za sedadlem nad zadním oknem. Když tlačítko zmáčkne, autorádio ztichne. Po dalším stisku se opět rozezvučí. Skvělé pro nárazovou komunikaci s okolím.
Až na zmíněné autorádio může ergonomie dostat jedničku, joysticky jsou posuvné se sedačkou i zvlášť, opěrky předloktí výškově nastavitelné snadno a rychle. Horní čelní sklo jde nahoru velice živě, to spodní se do něj dá zasunout a pak lze vytáhnout nad hlavu obě naráz. Perfektní systém!
Výhled vpravo, vlevo, vzad… a vpřed
A když jsme u těch skel, podívejme se na výhled. Výhled do stran i dozadu je díky zvolené koncepci famózní. Výrobce ani kvůli tomu nenabízí zpětnou kameru, což je jasné. Ne tak Jaromírovi: „Já jsem si na kameru zvyk, je to jako droga.“ A rovnou mi popisuje, že zná strojníky, kteří si kamerami nahradili i zpětná zrcátka.
Když zůstaneme u výhledu prostřednictvím oken, shodují se Jaromír Smejkal i Tomáš Korecký na tom, že výhled kolem dokola je opravdu dobrý až na jeden, ten nejdůležitější: „Kolem dokola je to dobrý, ale dopředu je to jako z tanku,“ hlásí Jaromír. Nejvíce mu vadí motorek stěračů vlevo nahoře, za kterým mu při nakládce zmizí lžíce z dohledu. Tomáš k tomu přidává již dříve zmíněný sloupek volantu.
Tuning podvozku pro každého
„Co se mi líbí, že si můžeš nastavit úhel radlice,“ říká s neskrývaným potěšením Jaromír. Radlice tak může při zapatkování stát na své spodní ploše, ovšem při hrnutí přijde vhod podsazení radlice, aby se do hlíny zakusovala pouze břitem. Nastavení úhlu radlice se provádí prostým přečepováním.
Hned následuje další vychytávka: „To si vyfoť – možnost zvednutí blatníků,“ volá Jaromír. Můžete tak mít formuli anebo těžký offroad. Jak je libo. My máme formuli.
Snadná péče. Pro strojníka.
Servisní přístup se odvíjí od celkové koncepce stroje, kdy motor a nádrže jsou integrované v podvozku. Na něm tak najdete dvě víka, na nástavbě nelze otevřít nic. Vpravo od kabiny je napevno přišroubovaná laminátová kapota ukrývající hydrauliku a celou záď zabírá plynně navazující protizávaží.
„Pro mě jako pro posádku je všechno při zemi a dostupný,“ oceňuje promyšlené rozmístění komponent Jaromír. Z větičky „tady někdo přemýšlel“ se stává nejčastější hláška dnešního odpoledne. Bavili jsme se ale o strojnících. Jinou kapitolou jsou servismani. „Bejt servisák, dám se na víru nebo nosím jednorannou pistoli. To je stroj, ze kterýho budou mít servisáci bolavou hlavu,“ vyzdvihuje budoucí hrdinské výkony opravářů firmy Terramet.
Ano, nacpat všechno dolů má samozřejmě svá úskalí. Jedním z nich je i výstup z kabiny, pokud jste nástavbou otočení dozadu. Potom máte pode dveřmi místo svislé řady stupňů pouze dvě horizontálně odskočené stupačky. Jakoby byly dodělány tam, kde za kapotou zbylo ještě trochu místa. „Zapomeneš a letíš dolů,“ varuje Jaromír.
Tankování s radostí
„Je dobrý, že vidíš, kolik máš v nádrži, když tankuješ,“ komentuje staromilský analogový ukazatel paliva vedle tankovacího otvoru pod levou kapotou. Člověk se nemusí jít chodit dívat do kabiny nebo vyhodnocovat frekvenci pípání.
Už však není tolik spokojen s objemem odkládacího prostoru v místě uložení hadice tankovacího čerpadla. Jiný, zvenku přístupný kastlík na stroji totiž nenajdete.
Závěr
Tomáš Korecký soudí, že Hydradigem se JCB strefuje do strojů francouzské firmy Mecalac. Ani ne tak koncepcí, jako svým zaměřením na drobné práce po městě. Jaromír Smejkal své dvoudenní dojmy shrnuje takto: „Pro firmy, co kopou vodu, plyn, elektriku nebo jezdí na poruchy je to dobrý stroj. Má opravdu hodně možností a své zákazníky si určitě najde.“ Nejvíc ze všeho se mu líbí, že za sebou může tahat přívěsný vozík do nosnosti 3,5 t. A o to víc ho mrzí, že v České republice s přívěsem zatím na komunikace nesmí.
Aby ste sa mohli vyjadriť, prihláste sa alebo si vytvorte užívateľský účet.
Komentáre