Designed in Germany, Made in France

K ruce jsem měl Dirka Seidlitze, duchovního otce nivelace iDig (čte se to obdobně jako iPhone, tedy „ájdig“). Bývalý šéf týmu 2D nivelací na bagry ve společnosti Leica se nespokojil s tím, že tyto nivelace stojí na pokraji zájmu velké korporace. Měl spoustu nápadů, kam by se vývoj mohl ubírat. Nakonec tento rodilý Němec nalezl pochopení u francouzského majitele společnosti Bridgin, který právě prodal svou továrnu Agatec na výrobu nivelačních přístrojů, ve světě prodávaných pod značkami Hilti, Bosch nebo Makita. Společně založili iDig a pustili se do konstrukce.

Výsledkem byl nivelační systém, který odstranil nepříjemnosti spojené s používáním stávajících systémů. Šlo především o rozlousknutí těchto problémů:

1. Hlídání napětí a neustálé dobíjení bezdrátových senzorů na rameni
2. Navařování nebo vrtání ramene kvůli osazení adaptérů pro senzory
3. Problémové osazování na minirypadla – velké senzory, nedostatek místa za kabinou pro věž na senzor s kompasem
4. Zdlouhavá a komplikovaná kalibrace, která často vyžaduje i totální stanici a půl dne až celý den práce

S příchodem iDigu se všechny tyto obtíže ocitly v propadlišti dějin. A přitom jen vtipně využil již dostupné technologie a univerzitní nadšence.

Bez drátů a bez nabíjení

Body 1 až 3 vyřešily zcela nové patentované senzory. Ty využívají obrovského posunu ve vývoji a efektivitě solárních panelů za posledních několik málo let. Vždyť proč nabíjet senzory v nabíječce, když se o to může postarat denní světlo přímo na stavbě? Proto jsou v senzorech pod průsvitným krytem umístěny miniaturní solární panely. Celá potíž s dobíjením tím byla vyřešena.

Senzory jsou zároveň malé a lehké, takže není problém je na rameno přilepit speciální oboustrannou páskou 3M. Přesněji řešeno jejich kovové adaptační desky, do kterých se pak senzory zaklapnou, aby je bylo možno rychle přemístit na jiný stroj. Nehledě na to, že vrtání do ramen strojů je v dnešní době riskantní, jelikož je vše dimenzováno tak akorát. Podle Dirka Seidlitze se za posledních 20 let materiál na ramenech bagrů zredukoval o celou polovinu.

Otočový senzor neboli kompas se v iDigu umisťuje přímo dovnitř kabiny, takže žádný stožár za kabinou není potřeba. Otočový senzor je navíc v jednom bloku společně se senzorem podélného a příčného náklonu, takže stačí najít vhodné místo jen pro jednu krabičku. Do kabiny umístíte samozřejmě i řídicí jednotku, která se nachází v jednom boxu společně s displejem, a anténu pro příjem signálu z čidel.

Obsah balení iDig 2D v plné konfiguraci s čidly naklápění svahovky

LEDky na plexiskle

Anténa má v sobě integrovanou ještě další funkci, a to indikátor hloubky prostřednictvím LED diod. Ledky jsou umístěné na průhledné desce, kterou si dáte na čelní sklo tam, kudy se obvykle díváte na lžíci. Při práci tak nemusíte otáčet krk na displej a zpět, realitu i indikaci vidíte současně. Zdánlivá maličkost, která má však zásadní přínos pro pohodovou práci. Dokonce je tam i vodorovná řada ledek, které udávají odchylku od navolené vodorovné vzdálenosti od bagru, což se velice hodí při výkopu stěn.

Řídicí jednotku se sedmipalcovým dotykovým displejem, který obsahuje i stínící kryt proti slunci, propojíme prostřednictvím dodávaných kabelů s anténou a kabinovým senzorem a zastrčíme do 12V autozásuvky. Řídicí jednotka s displejem se zaklapne do speciálního držáku, ve kterém pevně drží, ale současně se z něj i rychle vyndává. Samotný držák je připevněn k bočnímu sklu pomocí přísavky. Ta je součástí držákového systému osvědčené americké firmy RAM, takže jednotka skutečně bude na svém místě držet. Navíc je možno využít další možné adaptéry ze širokého sortimentu RAM, takže si lze jednotku umístit skutečně tam, kde vám to bude vyhovovat. Tím máme systém instalován a můžeme ho zkalibrovat.

O kalibraci jsem se původně ani rozepisovat nechtěl, jelikož se provádí u každého stroje jen jednou, a namísto toho jsem měl v úmyslu vrhnout se přímo na praktické používání iDigu na stavbě. Jenže, kalibrace v podání firmy iDig je tak interesantní, že o ní zkrátka nemohu pomlčet.

Čáry máry fuk

Nejdřív si na obrazovce krok za krokem zvolíte, zda má váš stroj mono nebo dělený výložník (na ten potřebujete jedno čidlo navíc), zda máte na stroji lžíci, naklápěcí hlavu powertilt, drapák nebo vrták (s tím vším to umí pracovat, a připravuje se i naklápěcí rotátor) a otáčením nástavby si nastavíte kabinový kompas. A můžeme začít kouzlit. Neboli kalibrovat. Neboli sdělit řídicí jednotce, kam přesně jsme umístili senzory na rameni.

V dodávce iDigu najdete stříbrnou hliníkovou hůlku a s ní pak pracujete jako čaroděj. Opravdu mi to tak připadalo. Celá kalibrace proběhne jak mávnutím kouzelného proutku, stačí necelá hodina a iDig máte nejen osazený, ale i přesně nakalibrovaný. Bez totální stanice; použijete jen to, co najdete v balíčku s iDigem.

Tyčka, o které jsem mluvil, je magnetická. Jednu její stranu přiložíte na střed čepu, přes který je lžíce uchycena k násadě, a ona vám tam z něj potom trčí do strany. Součástí dodávky je jednoduchý bodový laser, který ustavíte poblíž stroje a jeho paprsek namíříte na tyč. Potom postupně pohnete ramenem do šesti různě vzdálených poloh od bagru, přičemž výškově vždy musíte zůstat na stejné úrovni. To zajistí červená tečka z bodového laseru, kterou musíte vidět na magnetické tyči. Následně bodový laser přizvednete pomocí zvláštního adaptéru do vyšší polohy a celý postup zopakujete. Nic z toho si ale nemusíte pamatovat, všechno vám říká displej iDigu, na kterém také každou dosaženou polohu potvrzujete. Na základě všech těchto dvanácti poloh systém přesně spočítá umístění a sklon všech senzorů, které jste hned na začátku nalepili na rameno (v základu se jedná o tři čidla – lžíce, násady a výložníku). Algoritmy pro tento výpočet byly vytvořeny na matematické fakultě jedné z německých univerzit přímo pro iDig.

V tuto chvíli magie končí, bereme vlastní klasický metr a doměřujeme zbylé hodnoty. Tady to však stačí opravu nahrubo, centimetr sem, centimetr tam. Jedná se o to, že musíme zjistit polohu otoče. Jedná se tedy o změření dvou kolmých vzdáleností středu otoče od středu čepu uložení výložníku. Dále si musíme zkalibrovat jednotlivé lžíce, a k tomu potřebujeme ještě vlastní magnetickou olovnici. V případě příplatkových čidel pro naklápěcí svahovku pak pro její kalibraci ještě potřebujeme vodováhu. Ale i při těchto úkonech nás obrazovka systému navádí jak textově, tak i pomocí názorných ilustrací, takže se při tom rozhodně neztratíte. Všechny lžíce jsou pak v systému uloženy, takže po jejich výměně stačí příslušnou lžíci vybrat na obrazovce, nemusí se pokaždé kalibrovat. V systému je uložen i stroj, a můžete si přidat i další stroje. Když máte zkalibrovaných víc strojů, během pěti minut si můžete iDig přesunout z jednoho na druhý. Na displeji pak jen vyberete příslušný stroj ze seznamu a můžete pracovat.

Ani hlouběji, ani výš

Ve finále si ještě můžete přizpůsobit nastavení. Lze navolit citlivost LED lišty, tj. po kolika centimetrech změny hloubky lžíce se rozsvítí další dioda, dále odchylku, při které bere i Dig dosaženou hloubku jako přesnou (1, 3 nebo 5 cm) anebo třeba zvukové signály, když se lžíce dostane pod požadovanou hloubku nebo za nastavenou délku. Zvukové upozornění lze použít i pro práce s omezenou výškou (v budovách, pod elektrickým vedením apod.). „Už jenom kvůli těm uraženým okapům je to bomba,“ pochvaluje si hlídání podjezdné výšky Zbyněk Černý.

Čímž se dostáváme k samotnému zkoušení nivelace stavebními firmami, jelikož Zbyněk Černý je majitelem jedné z nich. Sídlí hned pod Prahou v obci Ohrobec, má deset bagrů a pro zkoušení systému iDig si vybral nejnovější z nich – devítitunové pásové midirypadlo Takeuchi TB290.

Na displeji máte kompletní přehled i nastavení

Jenom ťukneš zubama

Pracuje na něm šikovný strojník Jan Hryška: „Jenom ťukneš zubama, stiskneš jedno tlačítko a kopeš. Kopeš, kopeš, kopeš. Žádný složitý nastavování,“ sděluje nám své dojmy z iDigu. Tím potvrzuje, že iDig se i přes relativní složitost 2D systémů snaží být k obsluze maximálně přívětivý a vstřícný.

Je ale pravda, že kopeme bez laseru a bez čidel pro naklápěcí svahovku. Zubem si tak skutečně jenom ťukneme na známý bod, nastavíme si od něj hloubku a případně i sklon dna výkopu, a můžeme kopat. S laserem je to však úplně stejné. Kdybychom měli na stavbě rotační laser, místo ťukání zubem na někdy více, jindy méně přesný bod kdesi na stavbě, se chytneme přesné výšky udávané laserovým paprskem. A to pomocí senzoru na násadě, který je o něco větší než ty ostatní, protože v sobě zahrnuje čidlo laseru. Ale to si vyzkoušíme až zítra. Stejně jako čidla na svahovce.

Solární panely ve tmě

Venku se už setmělo, to ale iDigu i přes použití solárních panelů v senzorech nevadí. „Plně nabité senzory vydrží pracovat 50 hodin v naprosté tmě,“ sděluje nám nečekanou dobu výdrže jejich vestavěných Li-ion akumulátorů Dirk Seidlitz. „Existuje k nim i nabíječka, ale nikdo si ji zatím nekoupil, protože je skutečně k ničemu,“ dodává.

S hláškou: „Tak my bysme to asi chtěli,“ opouští Honza Hryška kabinu. „Už jenom televize a popkorn,“ nastiňuje ideální stav. „Televize tam je“, duchapřítomně reaguje Dirk. „A popkorn si můžeme udělat na kapotě, takže vlastně máme všechno“ uzavírá za všeobecného veselí Honza.

Den 2. Za mrazivého rána přijíždíme na skládku zeminy v Břestu u Kroměříže, kde nás čeká Radek Mikuš, jednatel firmy Mikuš M+R s.r.o., a s ním i dva malé bagříky. Dvoutunový Wacker Neuson ET18 a 2,8tunové Volvo EC27C. Na oba stroje lze iDig Touch 2D osadit, pouze u toho většího, Volva EC27C, se Dirk Seidlitz pozastavuje nad profilovaným tvarem táhla lžíce.

Kam s čidlem lžíce?

Senzor pro pohyb lžíce se umisťuje právě na toto táhlo anebo na bok rychloupínače. Ten je však tak malý, že se tam nevejdeme ani s miniaturním čidlem iDigu. Proto nám zbývá jen to táhlo, ale plocha pro nalepení senzoru musí být rovná, což u tohoto táhla není. Deska pro senzor by se tedy musela na táhlo přece jen navrtat, nicméně nakonec Dirk navrhuje lepší řešení – čidlo se nalepí zevnitř táhla, kde je hladký povrch. Ocitne se sice ve stínu, takže se bude dobíjet pomaleji než ostatní senzory, to ale podle Dirka vůbec nevadí.

Protože však u Radka plánujeme naistalovat iDig Touch „v plné palbě“, tedy i se senzory na naklápěcí svahovce, přesouváme se k menšímu rypadýlku Wacker Neuson ET18, které disponuje hydraulickou svahovací lžící.

A co naklápěcí svahovka?

iDig používá pro sledování naklápění svahovací lžíce dvě čidla, která jsou vůči sobě umístěna kolmo. Tím iDig dostává přesnou informaci o poloze břitu v prostoru. Čidla se umisťují na adaptér ve tvaru pravoúhlého trojúhelníku. Ten se nalepí někam, kde nebude moc překážet. Dirk volí horní plochu na opačné straně od hydraulického válce naklápění.

Trojúhelník sice vyčnívá, ale o čidla mít strach nemusíme. Jejich zdánlivě křehký průsvitný plast je ve skutečnosti Makrolon, o kterém Dirk prohlašuje, že je to nejodolnější plast na světě. U svahovací lžíce se navíc předpokládají spíše lehčí, finální terénní úpravy, než zběsilá těžba mezi starými trubkami. A co víc, pokud není nivelace potřeba, lze všechny senzory během minuty z celého ramene „odcvakat“ pryč.

Pak musíme naklápěcí svahovku zkalibrovat. To už není úplná legrace, ale opět nás systém vede krok za krokem a za čtvrt hodinky máme hotovo.

Co Powertilt? Co VDS? Co ofset?

Pokud má někdo naklápěcí hlavu powertilt, třeba jako včerejší Takeuchi TB290, umístí si svahovací senzory přímo na ni přes speciální adaptér. Systém s tímto počítá, takže pak lze jednotlivé lžíce přehazovat na powertiltu a naklápět si je všechny dle libosti.

Radkův Wacker Neuson ET18 sice powertilt nemá, má ale VDS, což je patentovaný systém firmy Neuson, který naklápí na jednu stranu celou nástavbu vůči podvozku. Při použití iDigu ho ale nesmí používat, protože by celý systém totálně rozhodil.

Když už jsme u toho, co je v kombinaci s iDigem zapovězeno, řekněme si také o natáčecím kozlíku výložníku, což je opět specifikum malých rypadel. Kozlík se při práci s iDigem nesmí natočit. Teoreticky i prakticky se dá otočový senzor v kabině vzít a umístit ven přímo na otočný kozlík, takže potom by se výložník natáčet mohl. Pak by však zase otoč celého bagru musela zůstat v klidu v poloze, při které byl systém zkalibrován. Proto se tento postup hodí spíše pro traktorbagry.

Radek už tedy ví, co nemůže, ale pochopitelně ho zajímá, co tedy vlastně může. Chápe, jak funguje jednoduchá laserová indikace na násadě bagru, které se lidově říká semafor. 2D nivelace ale funguje jinak, a to i když k ní postavíme laser, ze kterého si bere výšku.

iDig versus „semafor“

iDig si tuto výšku totiž vezme jen na začátku poté, co se bagr postavil do pozice, ze které bude kopat. Potom už laser nepotřebuje, výšku má uloženou a všechno ostatní je pro něj matematika – při každém pohybu ramene horečnatě přepočítává polohu jednotlivých senzorů. Strojník tak může dálkovým ovladačem laser z kabiny bagru v klidu vypnout a šetřit tím jeho akumulátor.

Laserový paprsek tudíž nemusí být neustále v kontaktu s čidlem na rameni, laser může být postaven kdekoli, kam na jeho výškovou úroveň dosáhne násada bagru, když ji strojník vystrčí z výkopu.

Lžíce může být v jakékoliv poloze, tedy nikoliv plně otevřená nebo plně zavřená, prostě kopete a systém sleduje zuby. Ne lžíci, ne násadu, ale přímo zuby nebo břit. Takže v práci vás systém nijak neomezuje.

Co však omezuje, je čas pracovníků stavby. Už není potřebný člověk s latí, který neustále hlídá a kontroluje výšky. Vy je vidíte na monitoru. Pokud si výšku kontrolujete sami, už kvůli tomu nemusíte pořád dokola opouštět kabinu stroje. Hloubku i sklony jednoduše vidíte hned při kopání.

Kamarád laser

Poblíž stroje vztyčujeme jednoduchý rotační laser UBEXi XR650. Umí automaticky dělat rovinu a manuálně spády. Zkoušíme, jak dlouho bude iDigu trvat, než senzorem na násadě zachytí laserový paprsek. Suneme rameno pomalu vzhůru, píp píp a je hotovo. Trvalo to opravdu jen okamžik. Čekal jsem nějaké tápání a dolaďování, ale nic z toho se nekonalo. Máme tedy výšku, zadáme si požadovaný výškový rozdíl a můžeme jít na to.

Systém funguje stejně jako bez laseru, což znamená, že strojník vidí na displeji lžíci stroje, vzdálenost jejího břitu od požadované výšky a ví, o kolik musí lžíci posunout nahoru nebo dolů. K tomu mu též dopomáhají led diody na čelním skle, takže se na displej ani vůbec dívat nemusí. Všechno sleduje v reálném čase přímo při práci.

Ještě poznámka k rotačnímu laseru. Lze použít cokoliv, co se točí. I ty levné přístroje za pár tisícovek. Pokud to ale se sklony myslíte vážně, dívejte se spíše po dvouosých sklonových laserech, jako jsou Spectra Precision GL422, Topcon RL-SV2S nebo UBEXi XG 600.

Tanečky na svahu

Ale zpět na testovací plac. Rovina je nádherná. Teď se mrkneme na svah, když máme tu svahovku. Ten si pro změnu uděláme bez laseru. Postavíme se bagříkem k patě svahu, ťukneme si na vrchol břitem svahovky, zadáme sklon a svahujeme. Radek se u práce otáčí, úhel sklonu se tím mění, ale iDig to má stále v merku a nenechá ho podhrabat nebo nedohrabat. K tomu si Radek naklápí svahovku a nivelace stále hlídá její břit. Můžeme si nastavit, zda iDig sleduje levou stranu břitu, pravou stranu břitu nebo prostředek. A co je skvělé, může se také automaticky přepínat na stranu, která je zrovna níž. To je unikátní a velice šikovná vlastnost iDigu.

iDig umí spády ve dvou osách a pochopitelně to dokáže i s laserem. V tom případě se požadované sklony nastavují jak na displeji iDigu, tak i na laseru.

Loučíme se s Radkem a chvátáme na poslední stanoviště, které se nachází v Tvarožné u Brna. Tam už čile pracuje Antonín Přichystal u firmy Radek Job Autodoprava zemní práce. Stejně jako předchozí testeři, i on sedlá malý stroj, minirypadlo  Neuson 38Z-3. Tím, jak jde iDig snadno osadit i do malých bagříků, to skoro vypadá, že je to systém stvořený přímo pro ně. Ale ve skutečnosti je to jen vedlejší efekt jeho snadné přenositelnosti, která se uplatňuje i u velkých bagrů.

Přípojky se spádem 2 %

Tonda si pro nás přichystal výkopy kanalizačních přípojek. Na našem rotačním laseru pouze s manuálním sklonem bychom požadovaný spád nastavovali dlouho, a proto opět volíme práci bez laseru. Antonín se chytne dna plastové roury vyčnívající z objektu ven, to je jeho nula. Nastaví si hloubku, která se rovná vrstvě pískového lože, spád 2 % a může kopat. Vykope, co z dané pozice bagru zvládne, a potom si couvne, aby mohl pokračovat. Zubem si ťukne na konec dna, které vykopal při předchozí pozici, a hrabe dál. Klidně může i otočit nástavbu a kopat z druhé strany aniž by musel cokoliv nastavovat, jelikož 2D systém otoč sleduje.

Úskalí kopání delších výkopů bez laseru je v tom, že se vždy chytáte poslední vykopané hloubky, čímž může dojít k nabalování nepřesností a řetězení odchylek. V našem případě je to ještě zhoršeno tím, že se jedná o kamenitou půdu, kdy jednotlivé kusy nerostů vyčnívají z povrchu. Proto na to musíme myslet a při dokončování úseku si připravit místečko s přesnou hloubkou, na které pak po přesunu budeme ťukat. S laserem tyto starosti odpadají.

Do roka a do dne

Antonín Přichystal je strojník, který běžně pracuje na dálnici s 3D nivelací. Na iDigu proto oceňuje jeho jednoduchost a „blbuvzdornost.“ I když umí rovinu, jak sám říká „střihnout od oka“, musí si ji vždycky po sobě poměřovat, což obnáší neustálé opouštění stroje a zbytečné prostoje. Na svém bagříku by si proto iDig Touch 2D už nejraději nechal, a za tímto účelem nahlas kalkuluje, za jak dlouho by se mohl zaplatit. Vychází mu jedna sezóna.

K tomu dodává, že díky iDigu by byl schopen domluvit si víc zakázek. Že když zákazníkům řekne, co jeho bagr umí, dají mu přednost před jinými. Tím sice bude mít víc práce, kterou ale udělá mnohem rychleji, lépe a pohodlněji.

Smysl iDigu je tedy jasný. Navíc se jedná o kvalitně zpracovaný, odolný systém. Kdo si pořídí iDig Touch, dostává k němu doživotní aktualizace zdarma, přičemž z těch nejbližších mohu uvést například možnost použití iDigu s naklápěcím rotátorem nebo kompletní lokalizaci do českého jazyka.