Z nakladače buldozer

Tak nějak jsem si myslel, že automatická nivelace na pásovém nakladači znamená, že se výložník nakladače samočinně hýbe nahoru a dolů a tím udržuje radlici v požadované rovině. Byl to ale omyl.

Je to totiž úplně naopak, výložník se nesmí ani pohnout. Radlice potřebuje výložník nakladače pouze k tomu, aby se jeho prostřednictvím upnula ke stroji. Toť vše. Veškeré pohyby potřebné pro dosažení své správné polohy si radlice zabezpečí sama.

All inclusive

Má k tomu vše potřebné - je vybavena naklápěním i zvedáním. Oba pohyby zajišťují citlivé a rychle reagující hydraulické válce po stranách. Olej do nich proudí přes hydraulický rozvaděč, který je ovládán elektronickou řídicí jednotkou. Obojí je součástí radlice.

Dalším nedílným prvkem radlice, který se však již umisťuje dovnitř kabiny, je ovládací panel s malým joystickem. Radlici a všechny již zmíněné součásti vyvinula a vyrábí firma AP Machinebouw. Co nevychází přímo z bran jejího nekonvenčního výrobního závodu v malé holandské obci Rutten, jsou laserová čidla a jejich stožáry.

Rotační laser opodál

Standardně se montují čidla Topcon LS-B110, kdo ale preferuje Trimble, může použít čidla této značky nebo i jiné. Totéž samozřejmě platí i pro rotační laser, každý může použít to, co má, nebo co sežene v okolí. Stačí cokoliv, co se točí, ale pokud chcete dělat plochy ve spádu, je lepší rotační laser sklonový.

Právě takového se „chytá“ naše radlice. Jedná se o rotační sklonový laser Topcon RL SV2-S umístěný na elevátorovém stativu 192A60 holandské firmy MQ. Elevátorový stativ je trojnožka s výsuvnou tyčí, díky které můžeme rotační laser snadno umístit do výškové úrovně čidel radlice. Výsuvné mohou být i stožáry na radlici, my je však máme pevné (standardní výbava).

Prostřední velikost

Powerblade se vyrábí v šesti velikostech v šířkách od 1,2 do 2,5 metru. Náš Powerblade PB 2200 má šířku radlice 2200 mm, výška radlice je 700 mm. Šířka se myslí bez hydraulicky ovládaných bočnic, které v otevřeném stavu šířku radlice dále zvyšují o cca 1 m.

Vše na joysticích

Usedám do pásového smykem řízeného nakladače Bobcat T650, který je vybaven speciálními volitelnými joysticky SJC (Selectable Joystick Controls) posázenými tlačítky a přepínači. Ty můžeme využít na různá přídavná zařízení, ale technici firmy AP Machinebouw je navázali na funkce radlice Powerblade. Takže kolébkovými spínači se symbolem hydraulických válců ovládáme válce zdvihu radlice, minipáčkami ovládáme otevírání a zavírání bočnic, a kruhovými tlačítky na pravém joysticku zapínáme manuální nebo automatický režim.

Kdyby nakladač joysticky SJC neměl, najde strojník všechny tyto funkce na kompaktním ovládacím panelu Powerblade, který máme osazen po levé straně kabiny nahoře. Pouze by se dal asi trochu níže, aby strojník mohl pohodlně ovládat jeho malý joystick, do kterého jsou všechny tyto funkce soustředěny. V Bobcatu s SJC však strojník funkce jeho malého joysticku nevyužije a panel tak slouží jen pro nastavení hodnot a zobrazování informací na dvouřádkovém podsvíceném displeji.

Co vidíme na displeji

V horním řádku displeje se nám zobrazuje, o kolik mm je řezná hrana břitu radlice výškově posunutá oproti nule. Tyto hodnoty si volíme sami (vlevo pro levou, vpravo pro pravou stranu radlice). Třeba když je vrstva zeminy příliš silná, radlici si tímto nadzvedneme a odtěžení zeminy provedeme ve dvou přejezdech, přičemž v tom druhém si hodnotu vrátíme zpět na nulu.

Na spodním řádku nám svítí tři hodnoty vedle sebe. Levé a pravé čísílko udávají odchylku levé a pravé strany radlice oproti požadované rovině dané laserem. To je dobré nejen při manuálním módu, ale i u automatického. Zde kvůli kontrole, že všechno pracuje, jak má (problikávají nuly).

Prostřední čísílko je opravdu skvělá záležitost. Udává, jestli je radlice kolmá k povrchu. Pokud ano, svítí zde nula. Pokud ne, zavřeme nebo otevřeme lopatu tak, abychom se na nulu dostali. Škoda, že prostřední čísílko se zobrazuje jen v případě osazení sklonovým čidlem. V opačném případě se orientujete podle diody úplně nahoře na laserových čidlech. Když zezelená, je radlice kolmo k povrchu.

A hrneme

Přichází nejlepší část recenze, kdy se pustíme do práce. Najedeme si před hrnutou plochu, položíme radlici na zem, ustavíme ji do kolmé polohy, zkontrolujeme, zda máme správně nastaven odskok od nuly, přepneme do automatického módu a jedeme.

A to je, milé děti, všechno. Jenom jedeme. A když to jde, klidně i rychle. Radlička před námi tancuje úplně sama a díky integrovanému tlakovému akumulátoru její válce zdvihu a naklopení reagují na pokyny řídicí jednotky skoro ještě dřív, než ho dostanou.

Rovina jako když střelí

Říkám si, pracuju ještě vůbec? Ale počkat, odpověď přece leží přímo za mnou. Otáčím se a za sebou vidím rovinu, jako když střelí. Je to možné? Ano, je to možné. Powerblade to dokázal za mě.

Když dojedete na konec plochy a otáčíte se pro cestu zpět, před zdvihnutím radlice vždy přepněte do manuálního módu. Pokud byste to neudělali, radlice bude mít stále snahu držet rovinu laseru, což ve zvednuté pozici nedokáže. Ale ona se o to pořád snaží, poskakuje a tetelí se vám před očima, trápí se. Proto vždy přepnout do manuálu, zvednout výložník, přejet si, postavit se, spustit radlici a teprve pak pustit zpět automat.

Doplňky a vychytávky

Praktickým doplňkem je obyčejné vypouklé zrcátko před radlicí, ve kterém strojník vidí, když je radlice plná. Současně však zpozoruje, když se radlice při rovnání ocitne „ve vzduchu“, což nastává tehdy, když na terénu chybí dostatek materiálu.

Dalším vtipným doplňkem, který ale na radlici nemáme, je dno, které z radlice vytvoří lopatu. Je to kus plechu, který se na radlici zavěsí a zajistí se zavřením bočnic. Takto rychle můžeme získat lopatu, kterou odvozíme přebytečný materiál na jiné místo, případně dnem lopaty uhladíme výsledný terén. Místo dna si samozřejmě můžete nasadit i původní obyčejnou lopatu, ale bude to déle trvat a při uhlazování terénu už nebudete mít k dispozici samovyrovnávání.

Kdo preferuje ultrazvuk místo laseru, může si radlici objednat s čidly ultrazvuku, a to buď samostatně, nebo společně s laserem. V druhém případě budete mít možnost používat laser nebo ultrazvuk střídavě dle aktuální potřeby.

Posledním doplňkem, o kterém bych se rád zmínil, je čidlo sklonu. Čidlo sklonu se dává na pravou stranu radlice, kdy vlevo se nechá jeden laserový senzor anebo jeden senzor ultrazvuku. Používá se to spíše jen pro složitější plochy, jelikož sklony samozřejmě umí i základní verze se dvěma laserovými čidly bez čidla sklonu. Nejčastější použití sklonového senzoru tak tkví ve spojení s ultrazvukem.

Jak dlouho vydrží?

Konstrukce radlice AP Powerblade PB 2200 je skutečně robustní, jelikož je navržená nejen na finální rovnání terénu, ale i na těžbu. Ze zahnutého profilu zad radlice se materiál skvěle odvaluje. Plochy, které jsou ve styku při svislém a naklápěcím pohybu radlice, jsou vzájemně odděleny otěrovými deskami. Když časem dojde ke zvětšení vůlí, odeberou se vymezovací podložky pod otěrovými deskami a jede se dál. Břity radlice i jejích bočnic jsou vyrobeny z Hardoxu, takže při běžném používání by měly vydržet zhruba tři roky.

Hydraulické válce otevírání bočnic jsou sice tak trochu „na ráně“, ale můžete si k nim objednat ochranný kit, který je chrání jak proti poškození od hrnutého materiálu, tak i po stránce hydraulické. Když při hrnutí zavadíte otevřenou bočnicí například o kanalizační šachtu, tedy zapomenete před ní bočnici zavřít a vylomíte ji, je zde ochranný ventil, který nedovolí poškodit hydraulický rozvaděč.

Technik firmy AP Machinebouw Marcin Kowalczyk ale tvrdí, že většina prodaných radlic je bez této ochrany a všechny stále fungují bez problému.

Nový život pro nakladače

Nejsem příznivcem bombastických a zkratkovitých závěrů, ale vypadá to, že radlice Powerblade je tím přídavným zařízením, kvůli kterému jste si pořídili pásový nakladač.

A přestože Powerblade zrovna nepatří mezi nejlevnější příslušenství, první kus se v minulém měsíci dostal i k nám. Zakoupila si jej půjčovna stavebních strojů VLW, která jej využívá na svých různých nakladačích.