„Jeřábnice. To byla vždy dámská záležitost,“ usmívá se ředitel Metalšrotu Radim Šebesta. Provoz kovošrotu v Tlumačově, který vede, vznikl právě za minulého režimu, kdy znalo každé dítě obrázek jeřábnice ze stránek leporel. Přesto byl ale kovošrot podle Šebesty strukturou i skladbou technologií navržen nadčasově. „Jednalo se o kombinaci dvojích hydraulických stacionárních nůžek, paketovacího lisu a lamačky kolejnic. To hlavní ovšem je a byla vzácnost. Drtící a separační linka PWH 2500, což je zařízení na autovraky a bílou kuchyňskou techniku,“ popisuje Šebesta.

Celý areál stojí ve dvojité odizolované vaně. Bezpečnost prověřily povodně v roce 1997, kdy byla část Tlumačova zatopená a kovošrot přežil bez újmy a znečištění okolí. „Spádová oblast je Zlínský a Olomoucký kraj. Odběratelé jsou ale i z Polska, Německa, Slovinska nebo Itálie. Původně se tu pracovalo na tři směny s kapacitou 220 000 tun materiálu za rok. Například támhle u třídící linky sedělo devět děvčat a ručně vytřiďovaly barevné kovy. Dnes už to dělá technika. Pracuje tu čtyřicet lidí a provoz je jednosměnný,“ říká ředitel.

Ať už materiál k sešrotování přijíždí po silnici nebo po kolejích, musí projet radiační bránou. Pokud brána změří záření, přijíždí si pro kontaminovaný odpad Státní úřad pro jadernou bezpečnost. „Stává se to nejen na vojenské, ale i na zemědělské technice. Některé součástky totiž vyjížděly z linky, když byl problém s Černobylem a je ozářená celá série. Tenkrát se to neměřilo,“ krčí rameny Šebesta.

To už ale míří ke své největší chloubě, kterou je drtící a separační linka PWH 2500. „Tady je srdce drtičky – klasický horizontální rotor. Je opatřený sadou kladiv a materiál drtí rychlosti necelých 700 otáček za minutu. Klasický autovrak, jako je škodovka o necelé tuně, to má za sebou za 16 vteřin,“ ukazuje Šebesta.

Opodál Rypadlo LOM 20 právě nabírá hromadu kabeláže, aby ji strčilo do nůžek od firmy Žďas, ze kterých vypadávají předdrcené cucky. „A tady stojí naši dva zelení krasavci,“ ukazuje na nové pomocníky - teleskopický kolový nakladač Sennebogen 305 a rypadlo Sennebogen 830. „Oba jsou ze série Green Line. Tenhle používáme nejen jako čelní nakladač, ale i se zametací soupravou, s manipulačními vidlemi, klecí i jako zvedací plošinu. Dosáhne až do devíti metrů. Navíc má Sennebogen jako jeden z mála i zvedací kabinu. Strojník vyjede nahoru a vidí do vagonu, kam co nakládá a sype,“ pochvaluje si ředitel. Dopustit nedá ani na zelené rypadlo. „Dosah má 19 metrů a obsluhuje celé šrotiště. Dokáže plnit násypku a v momentě, kdy plně automaticky probíhá střih, může ložit vagóny. Je to ideální pomocník,“ uzavírá Šebesta.

Foto a text: Anna Fajkusová