Na jednom ze stavenišť na mě čeká zapálený strojník a fanoušek bagry.cz Macek P. (vlastním jménem Martin Pivoňka) ze společnosti Berdych, která má stavbu na starosti. Mezi zázemím z unimobuněk u vjezdu na staveniště mu volám, kde ho najdu. „Počkejte, zamávám vám,“ slibuje po telefonu. Místo očekávaného strojníka, který se vynoří zpoza rohu, se ale nad jednou z hromad hlíny vysune násada rypadla, které mi kyne podkopovou lžící.

Za hromadou stojí pásový bagr Caterpillar 329D LN, který nakládá přijíždějící a odjíždějící sklápěče. Na kabině má nálepku s nápisem zákaz vstupu v obuvi a hned za ní rohož na odložení zablácených bot. „No co! Sedím v bagru celý den, tak to tam chci mít pěkné a čisté,“ vysvětluje Macek P. a ukazuje na vycíděnou kabinu, kterou zdobí umělý břečťan. „U nás ve firmě se zouvá jen dvanáct strojníků z padesáti. Dovedete si představit, jak jim asi na konci dne smrdí nohy?“ směje se Macek.

Čistotnost se ale na této stavbě nosí i v dalších ohledech. „Přes den, když se oteplí, bahno se lepí na kola sklápěčům a ty ho rozvážejí po silnici. To nechceme, takže musíme pracovat, dokud je povrch ztuhlý. Začínáme proto už ve čtyři ráno,“ upozorňuje strojník.

Další stanoviště na stavbě ale fungují v běžném režimu. „Teď upravujeme vrstvy pro komunikace. Celkově jsme kvůli mrazům mírně ve skluzu. Měli jsme být hotovi do konce února a vypadá to spíš na konec března,“ říká stavbyvedoucí Tomáš Střecha a s omluvou odbíhá. Je totiž zrovna kontrolní den.

Foto a text: Anna Fajkusová