Konkrétně na tomto jednokolejném devítikilometrovém úseku probíhá kompletní rekonstrukce. Co si pod pojmem kompletní rekonstrukce představit? Jedná se o odstranění stávajícího železničního svršku i spodku. Zřízení nového odvodnění, které se provádí pomocí drenáží, žlabů a příkopů. Následuje navezení štěrkodrtí, poté makadamu a konečně položení nové koleje. Tento úsek je rekonstruován za účelem zvýšení komfortu a bezpečnosti cestování. Podstatnou změnou je také zvýšení traťové rychlosti se stávajících 80 km/hod na projektovaných 120 km/hod.

Jak je výše uvedeno, jedná se o jednokolejnou trať. Z toho mají radost především dělníci. Často se totiž provádí rekonstrukce dvoukolejných tratí, kdy po souběžné koleji jezdí vlaky. Mají sice sníženou rychlost, ale ruku na srdce. Kolik z vás jezdí po rozkopané D1 předepsaných 80 km/hod? Při rekonstrukci jednokolejky tento podstatný činitel odpadá. Práce jsou bezpečnější. Další výhodou je také rychlejší postup prací. V platnosti je totiž předpis, který nařizuje, že pokud se blíží vlak, je nutné zastavit pohyb všech strojů, aby nedošlo k nehodě.

Tak si představte, jakým stylem probíhají například práce na frekventované trati Brno - Břeclav při odpolední vlakové špičce. Co však komplikuje práce na jednokolejné trati je doprava materiálu. Velká část úseku je vedena lesem. Při těžbě výzisku, jak je nazýván stávající železniční spodek, musí tedy sklápěčka najet z lesní cesty na železniční těleso a couvat stovky metrů k bagru. Následné navážení drtí a makadamu probíhá stejně. V případě dvoukolejné trati je možnost materiál sypat z provozované koleje během nočních výluk. S těmito a dalšími komplikacemi se musí vypořádat zaměstnanci firmy OHL ŽS, která rekonstrukci provádí.

Moje návštěva začíná na začátku úseku u stanice Boří les. Oblékám zářivou oranžovou bundu, nasazuji přilbu a vydávám se po už vykopané trati směrem k prvním bagrům. Už z dálky vidím, jak chlapi bystří, že se k nim blíží někdo, kdo se na stavbě obvykle nepohybuje. Přicházím k nim, mávám na všechny a usmívající se Marian mě vítá se slovy: „Co ty tady?“ Abych vám to vysvětlil. Na jaro jsem totiž v OHL skončil a parta, která dělá tento úsek, jsou moji bývalí kolegové. Je příjemné vidět, že je má návštěva potěšila, i když spolu už nemáme nic společného. Stavebnictví je prostě specifický obor, však to sami znáte.

Povídám si s kolegy a sleduji práci strojů. Na místě jsou dva kolové bagry. Jedná se o stroje Cat M313D a Liebherr 918 compact. Cat má nasazenou úzkou lžíci kope rýhu pro drenáž podél trati. Chvíli ho sleduji, musí kopat opatrně. Dalším specifikem železničních staveb je totiž množství kabelů, které podél koleje vedou. V místě výkopu je výjimečně jenom jeden. Aby to ale nebylo pro strojníka Aleše tak jednoduché, je přesně v místě, kde kope rýhu. Je zkušený, hraje si s tím tak, aby kabel nepoškodil. Na "prdeli" bagru ale vidím něco neobvyklého. Je tam položené a samozřejmě zamčené růžové horského kolo. S úsměvem od ucha k uchu stojím vedle kabiny. „Já sa ťa mosím zeptat," říkám.

„Na co máš to kolo?" „Až toho budu mět v práci plné zuby, nasednu a ujedu. Už ho vozím 3 roky a ještě jsem ho nepoužil," směje se. Kousek vedle kope zmiňovaný Liebherr 918. Má nasazený naklápěcí rotátor Nekr a univerzální svahovku. Upravuje okolní svahy tělesa. Výhody naklápěcího rotátoru využívá naplno. Opatrně kolem keřů, naklonit, aby držel spád, natočit, aby nezasypal čerstvě položenou drenáž. Šikovný strojník a kvalitní stroj spolu dokáží opravdu zázraky a je radost je pozorovat při práci. Potom, co upraví svah na jedné straně, se pouští do příkopu na druhé straně. Blíží se oběd, já se loučím a pokračuju dál.

Na dalším úseku je trať vedena v zářezu. Výkop pro příkopové tvárnice zde kope Cat M314F. Strojník vypadá spokojeně. Aby taky ne, sedí v bagru, který je starý jen několik měsíců. Fotky "kazí" jen stará Tatra 815, která pod bagr přijela. Chvilka sledování práce, pořízení několika fotek a krátkého videa. Vyrušuje mě krátká dešťová přeháňka. Což ale není nic ve srovnání se středečním sněžením v polovině dubna. Opodál už je připravený podkladní beton. Na ten dělníci spolu se starším bagrem JCB ukládají prefabrikované betonové tvárnice. „Mě si taky vyfoť,“ slyším od jednoho z nich. Reaguji slovy, jestli si je jistý? Na to jeho kolega posměšně odpovídá: „Hlavně, že se chceš fotit, ale blembák na hlavě nemáš." S betonovými prefabrikáty přijíždí nová Tatra Phoenix. Napadá mě, že by mohla jet taky k novému Catu místo té staré unavené 815ky. Ptám se řidiče, jak je s autem spokojený. „Je to sice vysoké, ale ten komfort je úplně jinde.“

Dostávám se na úsek, kde jsou práce nejdál. Na svahu už je položena ochranná síť, stojící dozer Cat D4H XL čeká na práci. Tady už se sypou drtě. Konkrétně je to klasická 0/32ka. Podklad tvořený směsí písku a hlíny je pěkně vyrovnaný a zhutněný. „Stabilku jste dělali asi nedávno, co?“ ptám se dělníka, který čeká na přijíždějící naloženou Tatru Terrno. „Jo, tlaky vyšly 80. Tady stačí 40, tak jsme se pustili do sypání.“ Dělník mává, Tatra zastavuje a sype. Ještě čekám, abych zachytil práci dozeru, a přesouvám se na další úsek.

Tam jsem se opravdu těšil. Bagrista Liebherru 918 compact v barvách OHL ŽS mě vítá slovy: „No konečně si dorazil. Od obeda na teba čakám.“ Slovák? Ano, na bagru je na záskok kamarád s přezdívkou KUBO-SK. Nic vám to neříká? Projděte si také naše forum. Je to totiž zkušený strojník, který tam často přispívá řadou fotek a videí ze staveb. Na víkend střídá kolegu Radka, který odjel na zasloužené volno. Dříve ale dělal na pásovém Liebherru 926 compact na stavbě D1ky na Slovensku. Ptám se ho tedy na srovnání 926ky a menší 918ky. Moje otázka ho zaskočila. „Rozmýšlám nad tým, ale je hlůposť to porovnávať. Je to to isté, len to má pásy.“ Nečekaná odpověď, směju se. Jedna věc mu však údajně dělá problémy. Ovládání naklápěcího rotátoru, který se ovládá palci na joysticku pravé a levé ruky. Tady má přehozené strany. Když ho ale sleduju při úklidu kolem trati, tak mu nevěřím.

Posledním bagrem, u kterého se zastavuji, je opět kolový Liebherr 918 compact s naklápěcím rotátorem Nekr v barvách OHL ŽS pracující ve Valticích. Při pohledu na stroj nevěřím, že je téměř 2 roky starý. Čistý, neodřený, skoro jako nový. Sedí v něm totiž strojník Pavel. Ten je nejenom zkušený, ale také svůj stroj patřičně opečovává. Starat se o svěřený stroj je pro něj automatika, ne každý strojník to však vnímá stejně. Pavel se trápí s výkopem propustku v místě železničního přejezdu. Téměř středem jámy jde kabel, kousek vedle už mají železáři připravenou vyvázanou armaturu. Maximálně využívá možnosti bagru s hlavou. Sleduju ho. Je to jemná, přesná práce, kterou zvládá bez problémů. Naložená Tatra Terrno odjíždí a já se ho jdu zeptat na jeho názor na naklápěcí rotátor Nekr.

„Je to perfektní věc pro podobné práce. Kdybych to neměl, musím pořád přejíždět, práce by byla komplikovaná. Takto se postavím na jedno místo a díky natáčení a naklápění zvládnu všechno.“ „Co nejaké nevýhody?“ ptám se. „No je to těžké. Ta hlava má tunu. Rameno máš o skoro metr delší, ten bagr už to pozná. Na druhou stranu je robustní, dá se s tím i těžit. Kolega má na 900ce originál Liebherr hlavu a do těžby by s tím nešel.“

S Pavlem se loučím. Jeho dovednosti s naklápěcím rotátorem i práci ostatních šikovných strojníku můžete vidět ve videu ze stavby: https://www.youtube.com/watch?v=RrHkYfiF1DE

Text a foto: Radek Holba